Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Je se mnou konec

26. září 2013 v 22:16 | Eleanor Blackburn |  Povídky
"Prosím, přijď na tu párty," žadonila jsem ho při ranním loučení. Odjížděl totiž ještě ten den večer na 2 tejdny do Chorvatska.
"Říkám, že nevím, jestli to půjde."
"Tolik se těším."
"No jasně... Všichni mi strkejte, jak to bude skvělý..."
"Promiň. Ale tak máš možnost tam přijít."
"Co když ne?"
"To mi jako chceš říct, že už se neuvidíme?"
"Nevím..."
"Vojto, slib mi, že se tam aspoň stavíš rozloučit se. Prosím... Máš to kousek."
"OK. Tak držim palce a měj se."
"Taky. Hodně štěstí."
Rozloučili jsme se krátkým polibkem a šli každý do své třídy na popravu zvanou vysvědčení.
Odpoledne, když jsem se už chystala na párty, byl online na facebooku. Napsala jsem mu.
N: Ahoj :)
V: Ahoj...
N: Jak to vypadá?
V: blbě...
N: Jako že už se neuvidíme?
V: Nevim. Rodiče mě už nechtěj nikam pustit.
N: Sakra to se tam nemůžeš na pět minut stavit? Už kvůli mně?
V: Nechte mě bejt všichni. Buď do mě hučíte, ať přijdu nebo jak to bude skvělý.
N: Tak promiň!
Už jsem na něj neměla nervy a do toho mi ještě psal kámoš, co tu párty u sebe doma pořádal, že ho Vojta taky poslal do prdele. Napsala jsem, že mě už taky a to už je teda něco. Byla jsem na něj naštvaná. Nejen, že se se mnou nemohl rozloučit, ale přišlo mi, že o to ani nestál. Všechno mu bylo lhostejný. Vykašlala jsem se na něj, rozhodnutá si tenhle večer užít naplno!
Setkávam se tam se sestřenkou jménem Týnka. Představuje mi kluka ze svojí třídy. Přichází tam pozdějc. V taněční místnosti hraje hlasitě hudba a všude je mlha se zamlžovače. Když ten kluk vešel dveřmi, myslela jsem si, že přišel Vojta. Mimochodem jsem už v sobě měla pár panáku, protože jsem pila kvůli Vojtovi, že mě tak zklamal. Postavou byl úplně stejně vysokej a hubenej, vlasy stejné barvy a stejně rozčepířené. Když jsem viděla jenom obrys ve dveřích a nedechla jsem se a zašeptala: "Vojto..." Rychle jsem se rozeběhla k němu a dva kroky před ním jsem se zastavila, protože jsem zjistila, že to není on. "Ahoj, já jsem Vojta," řekl. Vyjeveně jsem na něj koukala. Tohle... To není možný! Mezi nás skočila Týnka a zdravila ho: "Čau Vojto! Tohle je moje sestřenka Nina," představila mě. "Ahoj," vykoktala jsem. Pak mě pozval na panáka, tak jsme pili spolu, ale já to zvládla o něco líp než on.
Za chvíli jsme seděli spolu venku na zahradě a rozmlouvali o životě. Přišla mi SMSka od Vojty, že nemá šanci se dostat pryč z baráku, že do hodiny odjížděj. Neodepsala jsem mu a řekla si: Víš co kámo? Mně je to jedno! Měla jsem novej objev. Druhej Vojta. Zajímavé. Povídali jsme si o šem, nad čim není nutný moc přemejšlet, protože nám to nemyslelo. Pochválil mi dokonce i prsa. Takže poznali jsme se. Úkol číslo jedna splněn.
Pak jsme šli na trampolínu s kámošema a tak jsme se tam váleli a on mě tam tak různě objímal a osahával. Jeden kámoš to fotil no.
Zase se kalilo vevnitř a tam to začlo bejt hustý. Tancovali jsme za ruce s propletenými prsty na hlasitou hudbu. Když jsme už nemohli, přestali jsme, ale stále ruku v ruce jsme šli ke stolu napít se něčeho. Pak došlo na ničení balónků. Při přípravách, které se konali před párty jsme si s Vojtou uděli svůj vlastní balónek s našima jménama ve velkém srdci. Přišla mi od něj další SMSka, že odjíždí aže něchce vědět co se tam u nás děje. Ne nechtěj to vědět. Vzala jsem balónek s těma jménama a rozdupla ho přímo před Vojtou (tim druhym samozřejmě). On mi rozdupl můj balónek s mym jménem! Zlechtala jsem ho a váleli jsme se po sobě gauči. Kámoši na to dost koukali.
Vymyslel si, že je mu špatně, že chce na vzduch, tak jsme šli ven. Oba už jsme byli namol, jemu jsem se líbila, já se chtěla pomstít mýmu Vojtou, tak co se nestalo. Šli jsme na trampolínu a tam jsme se dál provokovali a pošťuchovali až mi dal letmý polibek za rty a svět jakoby se zastavil. Polibek jsem mu oplatila a ano vykousli jsme se. Slyšela jsem vzdálený smích, nekdo k nám přicházel. Sestřenka s Vojtovým (samozřejmě mým Vojtovým) nejlepším kámošem. Přestali jsme a nevim, jesli nás zahlédli, ale stejně jsme seděli podezřele blízko. Obula jsem si boty a vyrazila k nim, jako že se nic neděje. "Vyměnilas Vojtu za Vojtu," zeptala se. "Cože? Ne," smála jsem se. Ona to ale myslela vážně a protáhla obličej. Vojtův nejlepší kámoš měl přesně takovej výraz, jako mívá v téhle situaci nejlepší kámoš. 'Neboj, já mu to povím.'
Jela jsem bzro dou, přestože mě všichni přemlouvali, ať zůstanu. Volala jsem tátovi ať pro mě přijede. Musela jsem rychle vysřízlivět. V autě už jsem byla při smyslech a litovala jsem všeho, co jsem udělala. Vojtovi (mýmu Vojtovi) jsem odepsala na SMSky, že už jedu domu, že mě to tam bez něj nebavilo. Divil se teda, že jsem mu neodepsala dřív, ale já mu řekla, že jsem měla vyplej mobil. Takže fajn. Poslal mi ještě tisíc pusinek na dobrou noc a všechno bylo v pohodě. Za hranicema jsme si přestali psát, protože je drahý. Normálka jsme spolu komunikovali přes FB, párkrát jsme dali i skype, ale už jsme se oba nemohli dočkat, až se vrátí zpátky a znovu se uvidíme. Komunikaval se mnou ale míň a míň. Pak se vrátil a vůbec mi nenapsal. Napsala jsem mu.
N: ty se mnou nemluvíš?
V: ne
N: co?
V: Už nemáme o čem mluvit.
N: ???
V: Je konec.
N: proč?!
V: Nemusim to řikat, pokud to víme oba.
N: Řekni to, protože to asi oba nevíme.
V: Hele mě je to jasný. Všechno vim a neřikej, že ta párty byla nudná.
N: Neříkám.
V: Ty a ten druhej Vojta jste se tam dobře bavili co?
N: A co jako? Tvůj problém žes tam nebyl. Promiň ale to jako se nemůžu normálně bavit, ikdyž tam ty nejseš?
V: Tak jestli u tebe znamená 'normálně' se bavit, se vykousnout s klukem, kterýho vidíš poprvý v životě, tak fakt nevim. Prostě mezi náma je konec a už se o tom nechci bavit.
N: Kdes to vzal prosimtě?
V: Na tom nezáleží a už mi dej pokoj!
N: Vojto, prosím tě poslouchej mě!
V: Ne! Už mi nic nepiš! Nemá to cenu.
Už jsem mu teda neodepsala. Byla jsem v šoku a strašně brečela. Proč jsem to kráva udělala? Kvůli takový blbosti jsem ho podvedla... Tolik to bolí. Tak strašně moc. Vstala jsem ale podlomila se mi kolena. Spadla jsem na podlahu a nemohla se od pláče nadechnout. Po tom, co jsem se vzpamatovala, jsem šla do koupelny a začala si řezat ruce. Bolelo to víc, než ta vnitřní bolest, způsobená Vojtou. Teda spíš si za můžu sama. Proto se řežu. Krev z mé ruky přímo vystříkla, protože jsem si asi nařízla tepnu. Zhroutila jsem se na podlahu a bolestí omdlela. Dál si nic nepamatuju.
Teď se mi to celé promítlo v hlavě a já pomalu otevírám oči. Vídím Vojtu, jak se nade mnou sklání. Když vidí, že jsem se probrala, dává mi pusu na čelo. "Vojto, promiň... Miluju tě..." vzlykám.
"Já vím, já tebe taky."
"Ty už se na mě nezlobíš?"
"Ne bylo to hloupé..."
Najednou všechno z černá a já znovu upadám do spánku.
Probouzím se podruhé a vedle mě sedí máma. "Kde je Vojta??? Byl tady!" ptám se okamžitě.
"Ne, Vojta tady nebyl," odpovídá máma.
"Byl! Seděl tady co ty! Vím to!"
"Jsem tady celou dobu, nebyl tady!"
"To není možné..."
Dřív, než se mnou začne probírat, proč jsem se pořezala a tak, přichází sesstřička, která jí nemilosrdně vyhodí s tím, že si potřebuju odpočinout. Zůstávám sama. Všechno to s Vojtou byl sen. Je mezi náma konec. Je se mnou konec. Na nočním stolku stojí sklenička s vodou. Vodu vypiju a skleničku rozbíjím o okraj stolku. V ruce žmloulám střep co z ní odpadl. Tentokrát stihnu dřív umřít, než omdlít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama