Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Mrzne

22. září 2013 v 14:54 | Eleanor Blackburn |  Povídky
"Je mi zima," šeptám a z úst se mi line oblak páry.
"Mně taky," odpovídá Vojta a obejme mě silněji. "Neboj, všechno zas bude v pořádku."
"Víš, že nebude," pálí mě oči. Už to nebude z toho větru.
"Nebreč, prosím tě nebreč," líbá mě od mrazu rozpraskanými rty na tvář a hladí mě rukou ve vlasech pod mou pletenou čepicí. Pokládám hlavu na jeho rameno. "Utři si slzy a žij dál."
"Nepouštěj mě."
Je ticho, ale moje poslední slova, jakoby se nám oboum v hlavě ozývaly. Sedíme pod střechou na vlakové zastávce a čekáme, až vlak dorazí, nikde nikdo, jenom bílé vločky se snášejí k zemi. Je půlka ledna za námi a mrzne. Jako bych z dálky slyšela naší známou oblíbenou melodii. Chills me behind... Trying to rewind. You caught up in never ending circle. We're playing again. And again and again.
"Slyšíš to?" šeptám.
"Co?"
"Again and again."
"You caught up in never ending circle," přidává se.
"I played again."
"Again and again and again and again and again and agaaaain," šeptáme oba jedním dechem. Usmíváme se. Jakoby nám tahle píseň vracela energii. Pomalu se k sobě přibližujem, až se políbíme. Sice krátce ale příjemně.
"Je mi s tebou dobře," už tolikrát jsem to chtěla říct.
"Mě s tebou taky. Ať mrzne nebo sněží...!"
Přituleni k sobě se houpeme stále do rytmu naší oblíbené melodie a šeptáme její slova...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama