Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Psychotic (part 1)

4. září 2013 v 22:24 | Eleanor Blackburn |  Psychotic
Ležím na posteli a koukám do stropu. Mám chuť... Mám chuť něco udělat. Nemůžu spát, protože by se mi o něm zdálo, jako minulou noc. Mám zas takové ty představy o sladké lásce, které ještě před pár týdny byli skutečností.
Budík hlásí pár minut po jedné hodině v noci. Už dost. Vstávám a lehká noční košilka se mi svezla po těle a za tenoučká ramínka na mě visela. Rozsvítila jsem lampičku a pohlédla na své levé zápěstí. Skoro nic už tam nebylo vidět. Skoro nic, jenom pár červených jizev po řezání. Meh. Jdu do koupelny a otevírám skřínku vedle umyvadla. Přesně vím, kde si žiletky schovávám. Mám dvě. Pro jistotu. Beru jednu z nich do rukou a jdu zase z koupelny pryč. Vcházím do předsíně a z poličky beru tátovy cigarety a zapalovač. Párkrát s ním zaškrtám a sleduju plameny. Jak se vlní.
Něco tak krásného by se dotklo mé kůže, ale bolelo by to. Jako ty ses mě dotýkal, taky to bolelo, ale uvnitř. Hluboko uvnitř, kam ty nevidíš. Plamen zhasnul, najednou byla zas tma. Potichu jsem si odemkla dveře, vyšla ven, a co nejtišeji je za sebou zabouchla.
Sedím na schodech, z jedné strany cigarety z druhé žiletku a zapaluju si. Zakrývám světlo plamenů, aby nezpůsobilo na ulici rozruch. Z ostatních ulici sem doléhá psí štěkot. Jinak je ticho. Pomalu zakláním hlavu a sleduju kouř, co vypouštím z úst. Mizí někam do ztracena. Kéž bys mi mohl zmizet z hlavy jako ten kouř. Pomalu ale jistě se rozplynout. Ta představa, že teď někde ležíš v posteli a klidně spíš, možná vedle tebe spí jiná holka, nebo o ní třeba jen sníš, bolí. Mám slzy v očích, ale nechci brečet. Pláč je pro slabé holky. Doufám, že z mé hlavy odejdeš kouřem, který mi vychází z úst. Dívám se na cigaretu, která se stále víc zkracuje, ale nic se nelepší. Když zavřu oči, vidím ho. Vidím takové ty okamžiky, které si budu pamatovat na celý život. Jeho zamyšlený pohled z okna. Zastavuju se a koukám se přímo na něj. Mé rty se sami o sebe usmály. Mohla bych ho sledovat takhle celé hodiny. Najednou sebou škubnul a otočil se, usmál se. Šel přímo ke mně a políbil mě. Zavřela jsem oči a vnímala jen jeho rty. Je to jenom vzpomínka. Pomalu otevírám oči a stále slyším v hlavě jeho smích. Už zase vidím jen rozplývající se kouř před mým obličejem. Zkouším dělat z kouře kroužky, abych se zabavila. Vzpomínám, jak jsi mě to učil. Byla to zábava. Všechno mi tě připomíná. Někde vedle mě pořád leží žiletka. Beru ji do pravé ruky, její ostrou hranu přikládám na levé zápěstí a kloužu ostří po kůži, nejdřív jemně, že to nebolí. Tam a zpátky, tam a zpátky. Zavírám oči, cigaretu pořád v puse. Něco mi stéká po ruce. Že by krev?
Cigaretu drtím mezi zuby. Už je krátká. Cítím, že už by to mohlo stačit. Ulevilo se mi. Až teď to začalo bolet. Už nemusím myslet na tu bolest uvnitř, cos mi způsobil. Teď cítím jen tu bolest, za kterou jsem vděčná sobě a hlavně té věci, kterou právě pouštím a s cinknutím dopadá na schod pode mnou.
Schody budou od krve... To je jedno. Naposledy popotahuju z cigarety, potom jí típám o schod a házím do křoví. Zakláním hlavu a opírám si jí o schod nade mnou. Naposledy z úst vypouštím kouř.
Poraněnou ruku pokládám vedle sebe. Teď to bolí nejvíc. Bolestí zavírám oči a koušu si ret...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 5. září 2013 v 17:59 | Reagovat

Wau, je to skvelé. Milujem takéto poviedky...

2 Eleanor Blackburn Eleanor Blackburn | 5. září 2013 v 21:50 | Reagovat

[1]: přidávám pokračování ;)

3 Charlie Charlie | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 20:12 | Reagovat

Všetko mi ju pripomína...
A cigaretou sa dá tiež skvele popáliť, keď si ju uhasíš o ruku, je to krásny pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama