Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Psychotic (part 6)

14. září 2013 v 21:40 | Eleanor Blackburn |  Psychotic
Přesně o 24 hodin později sedím v zašedlé chodbě, kde to tak zvláštně zapáchá. Vojta mě drží za ruku a oba mlčíme. Máma s tátou sedí vedle nás a všichni koukáme na černé zvukotěsné dveře. Potřebuju si s Vojtou naposledy promluvit, ale o samotě. Nebyla jsem mu schopná říct, co má a nemá říkat a jelikož si myslí, že jsem nevinná, nebude se snažit cokoliv krýt.
"Musím s tebou naposledy mluvit," šeptám mu do ucha. "O samotě."
"Něco důležitého?" ptá se polohlasně. Přikyvuji. Oba vstáváme, protože chceme jít dál od rodičů, aby nás neslyšeli. Vtom se otvírají černé dveře a z místnosti vychází Pavlova máma a sjede nás dva podezřívavým pohledem. Volají mámu s tátou. Jdeme dál. Když jsme v dostatečné vzdálenosti, zastavujeme se. "Proč nás dva chtějí vyslýchat samostatně?"
"Nevím. Jsme na seznamu podezřelých?" uchechtne se.
"Vojto, ber to vážně. Co když jo?"
"A kdyby tak co jako? Oba jsme nevinní."
"Takže ty se chystáš mluvit o našem rozchodu a těch hádkách?"
"Kdyby se na to ptali a já řekl pravdu, tak co? Poškodili by nás to?"
"Vojto, přemejšlej trochu! Když řekneš, že jsme se rozešli kvůli němu, že já jsem Pavla nenáviděla, na koho to asi bude ukazovat?"
"A jako co, když si nevinná?"
"Spravedlnost ale není vždycky všude! Mám strach…"
Objímá mě a líbá na čelo: "Dobře, tak ani slovo o tom."
Kolem nás zase prochází Pavlovi rodiče a znovu si nás změří podezíravým pohledem. "Dobrý den," pozdraví slušně Vojta. "Je mi strašně líto, co se stalo."
"My víme, jak jsi měl našeho Pavla rád. Nikdy bys mu neublížil, takže si buď jistý, že tu nejsi proto, že bys byl podezřelý. Doufáme jenom, že nám pomůžeš svým výslechem potvrdit pravdu," Pavlův otec mluvit tak zvláštním hlasem. Zněl tak bezradně a naříkavě a přitom spiklenecky a vypočítavě. Přejel mi mráz po zádech. "Jakou pravdu?" zamračil se Vojta.
"Všichni přece víme, jak to je ne?" vyjekla Pavlova matka. "Pojď drahý, už se na tu vražedkyni nemůžu dál dívat!"

Projel mnou vztek. Nic jsem přece neudělala!! Moment, vlastně udělala, jenom jsem si změnila paměť. Hluboko uvnitř je pravda a oni ji pomalu a jistě vytahují ven. Zase mnou projíždí ta energie. Vykračuju vpřed a chystám se napadnout je zezadu, i když vůbec netuším, co udělám. Žádnou zbraň nemám, jenom touhu pomstít se za to, co právě řekla, jak mě obvinila. Sice právem, ale bude za to potrestán. Ujdu sotva dva rychlé kroky a Vojta mě chytá kolem pasu zezadu a snaží se mě udržet. Nemůžu se hýbat, ale snažím se vyprostit z Vojtova sevření. Křičím přitom: "Zabiju vás!! Zabiju!" Vojta mi jednou rukou zacpává pusu. Pavlovi rodiče se otáčí, ale pokračují dál ke dveřím. Pohled na bláznivého psychopata zmítajícího se v rukou svého přítele, je očividně těší. Je to jenom důkaz toho, že mají pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 15. září 2013 v 19:05 | Reagovat

Dobre sa to vyvíja... Teším sa na ďalšiu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama