Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Třeseš se

26. září 2013 v 22:40 | Eleanor Blackburn |  Povídky
Po dlouhé době jsme zase spolu. Venku jako kamarádi. Sice jsme spolu půl roku chodili a byli to krásný časy, ale oba jsme se rozhodli radši pro tohle.
Jdeme po neznámé louce a vzpomínáme na staré dobré časy. Děláme to rádi a často. Stále přitom cítím to teplo lásky. POřád z něj to teplo sálá. Ze mně taky. Asi si to neuvědomujeme ale oba v hloubi duše víme, co chceme. Zastavujume se a dívám se to jeho hnědých očí. Vidím v nich naše společně vzpomínky. Vidím v nich zklamaní z toho, že už to dávno není pravda. Vidím energii která ho vyzývá se k něčemu odvážit. Vidím jednotlivá písmenka, která tvoří jedno slovo. T-o-u-h-a. Skáču mu do náruče. Objímáme se hrozně dlouho. Nejdřív se křečovitě svíráme. Obejmout, držet a už nikdy nepustit. Pak uvolňujeme sevření, ale stále se drříme za paže. Podívám se mu očí. Jeho rty se chvějí. "Třeseš se," zašeptám.
"Můžu tě políbit?" ptá se. Místo odpovědi ho líbám na rty.
Od našeho rozchodu jsem zkoušela líbat tolik kluků, ale nikdy jsem necítila to, co cítím teď. Upřímnost, nenucenost, věrnost, lásku, něhu, touhu, vášeň, prostě eufórie.
(Nikdy tohle neucítím, dokud znovu nepolíbím Dorta)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama