Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Trpím maniodepresivní psychózou

30. září 2013 v 14:30 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Dřiv jsem si neuměla vysvělit svoje náhlé vykývy nálad, záchvaty agresivity, extrémně zvýšené nebo naopak snížené sebevědomí atd... Naplno se mi to projevilo o patnáctých narozeninách, které neoslavila, protože zbytek mojí rodiny marodil. Ležela jsem několik dní v posteli a psala články na svůj blog, který jsem si zrovna založila. Stále jsem brečela, poslouchala smutné písničky, psala depresivní články o mé náladě a odmítla jsem se hnout ze svého pokoje, nikoho jsem nechtěla vidět ani slyšet. S nikým jsem nemluvila. Uzavřela jsem se sama do sebe a nevím proč. Bylo to o jarních prázdninách a měla jsem možnost vidět své přátele, oslavit narozeniny aspoň s nimi, ale nechtěla jsem.
Když jsme odjeli na hory lyžovat, všechno se změnilo a já byla zase veselá. Překypovala jsem extémně dobrou náladou a vysokých sebevědomím několik následujících týdnů. Potom můj (dnes už bývalý) přítel odjel na lyžák a odmítal se mnou jakkoli komunikovat. Znovu jsem se uzavřela do sebe, s nikým nemluvila, jen psala na blog. Do školy jsem chodila, ale byla jako tělo bez duše. Zkazila jsem si za ten týden známky a potom jsem to těžko opravovala.
Přítel se mi vrátil jako úplně vyměněný. Choval se ke mně jinak. Byla jsem z toho zmatená a nelíbílo se mi to. Chtěla jsem zpět náš starý vztah. Začala jsem se řezat. Měla jsem deprese, ale nebylo to nic vážného, protože nikdo nic nepoznal.
Pak se vše zlepšilo a já zařívala pocity eufórie. Zvýšilo se mi sebevědomí, byla jsem komunikativní, společenská, bez zábran... Bavila jsem okolí svými vtipy. Byla jsem šťastná v rodině, s kámoškami, s přítelem... Nejlepší období. Chci to vrátit. Mělo na to snad vliv přicházející léto? Tenkrát byl květen, červen.
Později se mi do cesty připletl další kluk a já si vybírala mězi dvěma. Měla jsem znovu deprese, pocity viny, výčitky svědomí... Občas jsem byla zase šťastná, ale když jsem uvažovala a přemýšlela o svých pocitech a celkově o svém životě, znovu jsem spadla do depresí a uzavřela se do sebe. Navíc se mi zhoršily záchvaty agresivity. Byla jsem napjatá a jakmile mi něco někdo vytknul nebo se mi něco nelíbilo, vylítla jsem. Chovala jsem se nebezpečně a agresivně. Okolí už nevědělo, co se mnou.
Začátkem prázdnin jsem jednala hrozně zmateně a každou chvíli tvrdila něco jinýho. Už nevím, kdy jsem byla upřímná a kdy ne. Rozhodně jsem nebyla šťastná, protože na mě přítel opět kašlal, dokonce odjel pryč k moři bez rozloučení. To jsem vyřešila na první prázdninové párty alkoholem a zase jsem byla veselá, komunikativní, plácala jsem nesouvislé blbosti a říkala věci, které bych normálně neřekla. Nevím jestli to byla manická fáze psychózy nebo opilost. Myslím, že obojí dohromady, až z toho vznikla málem nevěra.
Depresivní stavy jsem měla, když se mnou přítel přestal komunikovat. Dospělo to k tomu, že jsme se rozešli. Začala jsem se znova řezat a týden po rozchodu s nikým nemluvila, byla zalezlá doma, už jsem ani nepsala, jenom plakala nad fotkami, zápisy z deníčku a vzpomínakami.
Pak jsem se dala dohromady s tím druhým klukem a zase byla na vrcholu blaha. Znova šťastná a komunikativní. Blázen a maniak. Taková jakou mě všichni chtěli, možná ještě větší blázínek.
Pak jsem začala chodit znovu do školy a začala potkávat bývalého přítele. K tomu jsme ještě chodily spolu a ještě pořád chpdíme do tanečních. Podruhé jsme se skamarádili a jsme nejlepší přátelé doteď. S tamtím klukem jsme zůstali pouze "kamarádi", protože víme, že náš vztah nemá cenu, už kvůli věkovému rozdílu a taky každý studujeme jinde a tak. Kvůli tomu jsem začala mít příšerné deprese. Před pár týdny. Navíc jsem dostala strach, že se do svého bývalého znovu zamiluju. Později jsem zjistila, že už se to stalo. Miluju ho doteď. Poslední dva týdny jsem se každý den řezala, zavírala jsem se v pokoji a s nikým nemluvila. Rodičům to začalo být divné, že jsem zase na dně, když jsem ještě nedávno byla tak šťastná. A tahle změna u mě neproběhla poprvé! Dnes, když se má nálada zlepšila (asi tím, že mi můj bývalý slíbil, že spolu půjdeme ven až se vrátí z chaty), tak jsem otevřeně mluvila s babičkou a mamkou o těch svých výkyvech nálad. Babička přímo řekla: "Myslím si, že máš maniodepresivní psychózu." Když jsem se zeptala, co to je, tak mi to nechtěla říct a máma jí pokárala, že mi to říkat neměla. Asi to věděla už dávno. Okamžitě jsem si to šla vygooglit.

Co je to maniodepresivní psychóza?
Závažné duševní onemocnění. Dochází při něm k periodickým změnám nálad, vitality, psychických funkcí a celkového normálního fungování organismu. Maniodepresivní psychóza může být dědičnou nemocí (což myslím, že není můj případ). Dalšími faktory mohou být silné emoce (strach, děs, úlek, smutek, duševní útrapy...) nebo fyzické či psychické vyčerpání.
Tato nemoc se projevuje střídáním jednotlivých období bipolární afektivní poruchy.
1) hypomanické období
Nadnesená a dobrá nálada. Postižený je velice hovorný, snadno navazuje kontakty s ostatními, komunikuje bez zábran a je bezprostřední a nenucený. Má nadměrné množství energie a je ve skvělé kondici. V tomto období může docházet ke zvýšení sexuální činnosti a střídání partnerů. Je také možně, že postižený nepociťuje únavu a snižuje se mu potřeba spánku či odpočinku
2) manická fáze
Nepřiměřeně dobrá nálada. Nemocný se cítí být nejsilnější a neporazitelný. Pokud mu někdo zabraňuje v projevu, začíná být agresivní a může jednat nepřiměřeně, zuřivě a nebezpečně. Nezajímají ho názory ostatních, neboť s nimi nechce ztrácet čas. Může také překypovat žoviálností, není schopen souvisle mluvit a jeho projev je nesrozumitelný a překotný. Nedokáže se na nic soutředit. Má značně zvýšené sebevědomí.
3) Deprese
Pokles nálady. Smutek, únava, ztrápenost, ustrašenost... Člověk se uzavírá do sebe a vyhýbá se jakékoli společnosti. Ztrácí zájem o jakoukoli aktivitu, dokonce i o své koníčky, rodinu či přátele. Nezvládá běžné úkoly a překážky, jejichž zvládání je pro něj jindy bezproblémové. Nepociťují radost, vše vidí negativně a stále se cítí ospale. Dochází k poklesu sebevědomí a sebedůvěry, s čímž se dostavují pocity bezcennosti, viny a výčitky svědomí. Pacient si může dokonce i pohrávat s myšlenkou na sebevraždu.
Tyto období můžou trvat dny až roky. Můžou a nemusí se střídat pravidelně. Bipolární afektivní porucha se objevuje převážně v pubertálním období.
Pokud se onemocnění nezačne léčit včas může se stát chronickým nebli nevyléčitelným.

Všechno zapadá. Pravděpodobně mám buď náběh nebo už trpím maniodepresivní psychózou. Asi mě co nejdříve objednají k psyterapeutovi. Vůbec nevím, jak se s tím smířím, pokud mi řekne, že je to pravda. Vůbec nevím, co bude, až mu budu muset říct o řezání a dozví se to rodiče. Co mi na to řeknou? Všichni mě ve škole pomluví, že jsem psychopat. Jak na to budou reagovat mí přátelé, pokud se to dozví? A zbytek rodiny až se dozví, že jejich příbuzná se psychicky nemocná? Může se do psychopata vůbec někdo zamilovat? Bojím se reakce okolí. Bojím se říct, že se chci léčit. Prostě se bojím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 4. října 2013 v 17:09 | Reagovat

Každopádne, vieš, netreba robiť unáhlené uzávery - počkaj na to, čo ti povie psychiater alebo psychoterapeut. Ja mám diagnostikovanú depresiu. U mňa to začalo v štrnástich... no tiež, strieda sa to u mňa, ale moja psychologička povedala, že  maniodepresia to nebude. Ak by ťa o mojom príbehu zaujalo viac alebo by si sa chcela porozprávať, napíš mi pokojne buď na blog, alebo na e-mail: elizabeth.dominika@gmail.com - vieš, že keď si niekto zažije podobné veci, vie lepšie pochopiť...

2 Wild Wild | E-mail | 21. ledna 2014 v 2:29 | Reagovat

Všechny tyto fáze vyvrcholí ve zmíněnou diagnózu ve chvílích, kdy se tyto stavy střídají v časovém rozmezí několika minut či vteřin, ne v denních či týdenních výkyvech - to se jedná pouze o emoční nestabilnost na základě okolních vlivů.

Použití googlu a samodiagnostikování je fajn, člověk se pak alespoň má na co vymlouvat.

Odpověď bych nehledala v psychiatrech, předepsaných návykových antidepresivech a jejich směšných tabulkových diagnózách, nýbrž ve své vlastní hlavě. Člověk je svým vlastním problémem, ale také jeho řešením. ;)

3 Eleanor Blackburn Eleanor Blackburn | Web | 22. ledna 2014 v 18:28 | Reagovat

[2]: jo kámo, to já už jsem s tim u psychologa. diagnóza je opravdu maniodepresivita v počátečním stadiu. naštěstí ;) je vidět, že nejsi jeden z nás

4 Wild Wild | E-mail | 22. ledna 2014 v 23:04 | Reagovat

[3]: Nyní už díkybohu nikolivěk, ale před dobrými 6-7 lety jsem se s tím nemalou dobu potýkala a rovněž mi byla stanovena tato směšná diagnóza a to ne zrovna v počátečním stádiu, takže moc dobře vím, o čem mluvím. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama