Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

9. říjen

9. října 2013 v 23:11 | Eleanor Blackburn |  Povídky
Dnes je devátého října. Víš, co to znamená?
Sedím v lavici a máme nudnou hodinu dějepisu. Nejsem schopná si ani dělat zápisky. Hlava mi klimbá ze strany na stranu a zavírají se mi oči. Příští hodinu píšeme z matematiky. Takhle to tedy opravdu nepůjde. Na dnešek jsem se opravdu nevyspala, neboť tohle byla noc na devátého října. Zvoní a já hned vstávám a jdu si koupit kafe, abych se probrala a zvládla tu písemku. Se sešitem v ruce zamířím do bufetu a bezmyšlenkovitě s očima zabořenýma do vzorců v sešitě, které se v poslední chvíli snažím nadrtit, házím do automatu desetikorunu, snižiju si dávku cukru a máčkám tlačítko latté jako každý den. Vycházím z bufetu s kafem a sešitem v ruce a přímo u východu se setkávám s ním. Pohlédne na mě, potom na věci, co držím v ruce a zaraženě kouká. Chci ho pozdravit, ale pouze pootevřu ústa a nevyjde z nich ani hláska. Nejradši bych řekla: "Dnes je devátého října, vzpomínáš?" Ale jenom mlčím. On je na tom stejně, tak mě jenom obchází bez pozdravu.
Ve třídě si sedám na židli a hlavě mi projíždí jen: dnes je devátého října, devátý říjen, je to rok. Dávám si sluchátka do uší a zpínám hudbu. Ať žuje náhodný přehrávání. Najela mi tam písnička, kterou mi kdysi poslal. Má tak krásný text. It's like you're hopelessly in love, but it's ok. 'Cause I will stay with you. Šeptám ta slova a koukám otevřenými dveřmi ven z učebny na chodbu. Prochází kolem. Kdybys věděl, co teď poslouchám za písničku, jak na tebe přitom myslím a vzpomínám co bylo devátýho října před rokem! Tolik jsme toho spolu kdysi prožili a ty se dnes nezmůžeš ani na pozdrav!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 26. října 2013 v 20:45 | Reagovat

Krátká povídka k zamyšlení.  Ale takový je už občas život.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama