Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

I don't wanna live anymore

13. října 2013 v 14:05 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Já už nechci žít. Nemám proč. Nemám ráda sama sebe, nikdo nemá rád mě. Hroutí se mi vztahy.
Přesně před rokem jsem byla šťastná. Měla jsem super partu, kámošky, kámoše, tajnýho ctitele... Chci vrátit čas. Tajný ctitel se proměnil v mého přítele, toho nejlepšího kluka pod sluncem. Něco jsem asi udělala špatně, protože se to začlo hroutit a ten nejskvělejší kluk se proměnil v tyrana citů. Nebo jsem si jenom vsugerovala, že mi ubližuje. Od tý doby se řežu. I teď v ruce držím žiletku. Nikdo mi nepomůže. Jsem na to sama. Já už to nezvládám. Myslím, že toho tyrana pořád miluju, ale jakmile s ním navážu kontakt, mám zas pocit jak mi týrá city. Je to hrozný pocit. Nerozumím mu, nevyznám se v něm a pořád se o to snažím, přestože jsme se rozešli. Proč? Říkám si proč? On si se mnou pořád píše, raní mě schválně, ví jak jsem citlivá a nerozumí mi. Nebo si jenom vsugerovávám, že mě raní. Ale ono to bolí, když si se mnou píše a jasně dává najevo, jak moc jsem mu u prdele. Tak proč si se mnou píše? No přece abych to viděla, aby mě to zranilo. Rád ubližuje a já jsem ta slabá, která si to nechá líbit. Vždyť mě to přece líbí? I kdyby mě týral, mlátil, bil, nechám si to líbit, protože to dělá on. Protože on je ten kterého miluju a miluju všechny věci, které se ho týkají, které on dělá, které souvisí s námi oběma.
Všechno je špatně. Bojím se. Každý mi chce jen ublížit. Vojta stále týrá moje city a raní mě. Ondra po mě chce jenom sex. Nikdo mi nerozumí. Kámošky si myslí, že jsem magor a nejsou mi schopny pomoct. Nikdo si se mnou neví rady. Omlouvám se všem, kterým dělám starosti, já už nebudu.
Choose the last words. This is the last time. I'm ready to die.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 13. října 2013 v 18:51 | Reagovat

:/ presne viem, ako sa cítiš. A to fakt nekecám. Pocit, že nechcem žiť je tu so mnou už skoro 5 rokov. Použijem jednu vetu, ktorú povedala Zuzana (Narušení): ,,Viem aké to je, keď aj to, že sa chceš usmiať bolí..." A je to sakramentská bolesť. Viem. Nebudem písať omáčky, že život je krásny, keď vieme obe že nie. Ale jedna vec tu je, pre ktorú by si mohla žiť - písanie. Blog. Tvoje básne a poviedky sú skvelé. Aspoň to. Ja sa snažím žiť už kvôli mame. Ale ak sa mi to nepodarí, bude vedieť, že i tak som sa snažila. Skús začať písať - vypíš sa z pocitov daj do toho všetko. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama