Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Objímala vzduchoprázdno

8. října 2013 v 23:15 | Eleanor Blackburn |  Povídky
Kráčím po kladině, krůček po krůčku. Nohy s propnutými špičkami jsem zvedala vysoko. Pak se zastavuji a dělám piruetu. Užívám si ten pohyb, a když jsem se otočím o celé kolo, vidím někoho na balkóně nad tělocvičnou. Je to on, můj Tobi! Ukázuje mi vztyčený palec, jakože mi to jde. Vzápětí jsem z kladiny padám. Tolik mě jeho pohled znervózněl. Z tělocvičny jsem utíkám a běžím za ním nahoru. Beru schody po dvou. Stojí na jejich vrcholku a za ním je ten balkón, ze kterého na mě koukal, a kde stojí několik dalších lidí. "Říkala jsem ti: žádný šoky na kladině!!" Směje se a já mu pádám do náruče a věnuju mu sladkou pusu. Objímáme se a já cítím vůni playboye, co jsem mu koupila k Vánocům. Tak sladká, výrazná a charismatická. "Jak to jde?" ptá se mě.
"Jo jde to, kéž bych se tam ale nemusela vrátit." Chytám ho za ruce a jdeme stranou od schodů a balkónu, aby nás nenačapal můj trenér.
"Seš ráda, že jsem přišel viď?" usmívá se.
"Jsem vždycky," objímám ho. Jsem k sobě přituleni docela dlouho. "Musím jít dolů."
"Jo, já už taky půjdu." Naposledy mi stikne ruce a vášnivě mě políbí. "Měj se, uvidíme se zítra."
"Jo, tak čau." Odchází pryč. Lidi kolem vyděšeně zírají. Jdu dolů a naposledy se nechápavě ohlédnu. Pořád na mě koukají. Vracím se do tělocvičny a hned si mě odchytí kamarádka: "Kdes byla?"
"Za Tobim."
"On tady byl?"
"Jasně, že tady byl! Jako každý úterý!"
"Vy už jste zase spolu?"
"Jasně, že jo!"
"Aha."
Proč o nás dvou všichni pochybujou? Vždyť mi jsme spolu od jakživa a budem navždy! Tobi je můj, já jsem Tobiho!
Po tréninku se jdu převlíknout do šatny a z chodby slyším hlasy. "Markétko, prosím tě pojď sem. Kdo je ta černovlasá dívka v modročerném tričku?" Mluví o mně!!! Nastažím uši.
"To je Ela, proč?"
"Byla tu během tréninku. Mluvila sama se sebou, teda spíše to vypadalo, že mluví s někým druhý, ale nikdo druhý tady nebyl. Objímala vzduchoprázdno. Není ona blázen?"
"Tobi není žádný vzduch!!!" rozkřiknu se a vyletím z šatny na chodbu. Lidi koukají ještě udiveněji než předtím, když jsem tu byla s Tobim.

Já vím Tobi, měl bys být pro mě mrtvý, zavržený a nedostupný. Ale ve mně stále žiješ.
Prosím žij, žij se mnou dál v mých představách!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama