Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Pramínek krve

7. října 2013 v 22:02 | Eleanor Blackburn |  Povídky
V ruce držím svého nejlepšího přítele. Žiletku a řežu. Krásně se pořežu, protože si mě na tomhle světě nikdo neváží. Je toho moc. V hlavě se mi přehrávají poslední okamžiky, co se udály. Najednou se cítím volná, bolest mě osvobozuje. Je to tak krásný, když na všechno zapomínám. Sleduju pramínek krve, jak mi stéká po ruce. Ležím na posteli a pořezaná ruka mi visí dolů. Koukám do stropu a užívám si bolest. Zavírám oči a vidím sebe. Klečím na podlaze a řežu si ruku. Za mnou se objeví stín. Někdo za mnou stojí. "Okamžitě toho nech!" rozčiluje se známý hlas nade mnou a chytá mě za rameno a třese se mnou. "Slyšíš? Nech toho." Já ale mčím a řežu se znova. "Sakra přestaň," vytrhává mi žiletku z ruky chytá mě za ramena a dívá se mi do očí. Vidím v těch jeho pocit viny. Ty hnědé oči se lesknou a jsou krásnější než kdy dřív. Vyděšeně do nich koukám, jako bych se jich bála. Maličko zamrká, polkne a potichu promluví: "Nechci abys to dělala. Prosím, nech toho." Mluví pomalu a zřetelně, že se mi každé jeho slovo vryje do paměti. Z očí mi tečou slzy. Nevím jestli z té bolesti a smutku nebo štěstí, že tu je se mnou. Přišel mě zachránit. Nejsem mu lhostejná! Jsem teď vlastně šťastná. Skáču mu kolem krku a šeptám do ucha: "Promiň, jsem strašně hloupá, promiň, promiň..." Opakuju to slovo to ztracena, otevírám oči, rty se mi stále chvějí. Pokoj je prázdný, jsem sama, nikoho nezajímám. Naposledy se dívám na pořezanou ruku, přikládám na ní žiletku, zavírám oči, zatínám zuby a řežu. Bolest mě nutí vykřiknout. Poslední, co slyším se cinknutí žiletky dopadající na podlahu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 8. října 2013 v 19:10 | Reagovat

Dokonalá.... precítená..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama