Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Tady a teď

1. října 2013 v 15:30 | Eleanor Blackburn |  Povídky
Právě si nazouvám svoje nové boty od Nike. Házím na sebe mikinu s kapucí a vyrážím ven s mojí partou. Jak dlouho už takhle chodíme ven každé odpoledne? Hodně dlouho, už několik let. Myslím, že nás nic nemůže rozdělit. Holky se pořád hádaj, pořád jsou naštvaná jedna na druhou kvůli blbostem. Měla jsem bejt taky kluk, nevím, kde se stala chyba. Nechápu, jaké má výhody holka, která se kamarádí s klukama. Holky mi záviděj, že mě ti kluci pořád obklopují, ale já toho nezneužívám. Neberu je jako nápadníky nebo tak něco, ale jako kamarády. Oni se mnou nejsou, protože by mě chtěli sbalit nebo tak něco, ale viděj ve mně dalšího člověka do party. V tomhle případě by šlo říct i dalšího kluka, protože si občas ani neuvědomují, že jsem holka. A co má bejt? Mě se to tak líbí, nechápu, proč bych se nemohla chovat stejně jako kluci a bejt s nima v partě. Co je na tom tak divnýho?
Nasedám na skejt a mířím směrem k parku. Ve sluchátkách Green Day. Z dálky vidím Fílu. Už se blížím k parku. Fílu jsem vždycky brala jako kámoše. Teď mám čas podívat se na něj jinak. Je tam sám, sedí na opěradle lavičky, v uších sluchátka, stejně jako já. Snad si mě nevšiml. Nepřítomným pohledem kouká na zem před sebe. Přitom mu čupřina tmavě hnědých vlasů spadá do obličeje, ale i přesto na něm vynikají jeho hnědé oči, do kterých bych se dokázala koukat hodiny. Na sobě má modrošedou košili s dlouhým rukávem a pod ní černé tričko, tmavě modré džíny a černobílé tenisky od Pumy. Fakt mu to sekne! Jako nikdy.
Levou nohou se znova odrážím, abych na skejtu dojela až k němu. Všiml si mě skoro, až když jsem k němu dorazila. Vytáhl sluchátka z uší. "Ahoj," řekl a vypadal přitom zmateně, jako kdybych ho právě vytáhla z těch nejhlubších myšlenek. "Ahoj! Co tady folouníš?", opáčila jsem.
"No čekám, až někdo konečně dorazí!", koho asi myslel tím někým. Že by mě, nebo to řekl jen tak obecně.
"Jako myslíš tím jenom mě nebo ještě někdo přijde?"
"No tak vzhledem k tomu, že to dneska svolával takovej jako já foloun tak asi nikdo."
"Pocem ty foloune jeden!" Musím ho obejmout chudáka. "Koho si zval…?"
"To je jedno… Stejně už nikdo nepřijde."
Docela fajn odpoledne s ním. Když jsme byli jen my dva. Doprovodil mě až domů. Když jsem se s ním chtěla rozloučit, řekl: "Ještě něco ti musím říct. Já dneska nikoho jinýho kromě tebe nezval."
"To je… fajn."
"Chtěl jsem bejt jenom s tebou. Musim se tě zeptat, chceš to taky?"
"Co?"
"Bejt se mnou, jenom se mnou, jenom moje."
"Chci."
"Tak zas někdy," chce už odejít.
"Ne, teď," přitáhla jsem ho k sobě a políbila ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama