Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Třikrát

20. prosince 2013 v 21:33 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Dneska se Dort (zas bejvalej) zase vyznamenal. Nemluvila bych o něm, neupozorňovala bych na něj a neřešila ho, kdyby on neřešil mě. Je jak nemocnej. Předvádí se přede mnou tim nejhorším způsobem, pomlouvá mě, ikdyž na něj zrovna koukám jenom, abych si ho laskavě všimla a přitom mě ani nepozdraví a nereaguje na ty moje pokusy o komunikaci. O tomhle píšu, jenom protože je to zajímavý. Příběh nás dvou je hrozně pestrej, ikdyž už se spolu nebavíme. Nemusíme spolu promluvit ani jediný slovo, ale přesto mezi náma dvěma stále něco je.
Dneska poklidnej den. Jenom vánoční besídka, tak jsem jela o vlak dýl. Pohodička si to jdu do školy. Procházím podchodem, kde na mě vždycky čekal. Přesně před rokem, i přesně na den, hodinu, minutu, stál tady a čekal. Přivítal mě polibkem. Tenkrát to byly takový ty nejsladčí, jedny z našich prvních. Potom mě chytil za ruku, šli jsme a povídali jsme si. Šťastni! Vzpomněla jsem si na něj. Myšlenka na něj mi ztas utkvěla v hlavě. Pokouším si jí vyhnat z hlavy nějakou hudbou. Vycházím z podchodu a už mám v uších sluchátkách a v uších mi zní Freght Train od Sary Jackson-Holman. Neskutečně smutná písnička o ztrátě něčeho, co jsme milovali. Najednou kolem mě projíždí někdo na kole. Je to Dort. Ani si mě nevšiml. Teda určitě si mě všiml, ale nedal to najevo. Normální dva lidi, co se znají, tak když se potkaj, tak ten jeden zastaví a jde s tím druhým pěšky. Naah, on jede dál. Pohodaa. proč mě vůbec zdravit, když po půl roce chození sliboval věčné přátelství? Měla jsem chuť vykřiknout jeho jméno a pak se oh zeptat, jestli si vzpomíná na časy před rokem tak jako já. Ale místo toho jsem se začala tiše smát. Vzpomínám na něj, když on se zničehonic vynoří na kole, projíždí kolem mě, a vzdaluje se a k tomu všemu hraje smutná písnička. Skutečnost se prolíná se vzpomínkami a tak krásně vidíme rozdíly. Byli jsme o rok mladší, šťastnější a vysmátější. Scěna jak z filmu nebo seriálu a to mě donutilo k úsměvu a slzám zárověň.
Druhý setkání. To jsem si šla koupit horkou čokoládu a on seděl v bufetu na gauči, přímo vedle toho automatu. Jakmile mě spatřil, začal něco hlasitě a důležitě hulákat jako vždycky, abych ho náhodou nepřehlídla a aby mi došlo, jak je strašně v pohodě i beze mě. Nepozdravil mě. Co taky chci?
Zároveň jsem nešťastná, když mu někdo ubližuje. Ikdyž on to nedává najevo. Podle jak se chová, tak mu rozhodně nejsem u prdele, jak všem tvrdí. Jsem si jistá, že tohle mu rozhodně u prdele nebylo: Šla jsem o velký přestávce s kámoškou k ní domů (bydlí 2 minuty od školy) pro zapomenutej dárek. Šly jsme už zpátky do školy a někdo volal moje jméno. Klučičí hlas. Přicházel z okna z druhého patra. Byl to jeden z nejlepší Dortovejch kámošů. "Ahóóój," kříčel. Mávla jsem na něj. Takhle ho ti jeho kámoši provokujou. Třeba mě chtěj, ale on jim to nedovolí, tak ho štvou. Nebo ho ho chtěj prostě jenom vyhecovat, aby sám něco dělal. On toho dělá.. Ale všechno špatně... Doufala jsem, že sedí v bufetu a nebyl u toho, jak na mě jeho kámoš volal. Neseděl tam, neboť jsem ho neviděla, když jsem šla kolem. Takže pravděpodobně byl ve třídě..
Nejhůř se ke mě zachoval v jídelně na obědě. Zrovna jsem vcházela, kdy mě spatřil. Na hlavě jsem měla z legrace velkou růžovou mašli co mi moje vtipná kámoška dala schválně k Vánocům. Když jsem se na něj podívala, spatřila jsem jak šťouchá loktem do svěho kámoše vedle a kývá hlavou směrem ke mně. Jak se na mě podíval, zjistil, že na něj taky koukám a kroutím hlavou s výrazem 'podívejte se na toho debila...' a úplně se zarazil, jako by v něm hrklo a zatvářil se provinile. Abych mu to ulehčila, koukla jsem se jinam a pokračovala dál. chudáček, už neví, co by dělal... Já už taky ne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 16:00 | Reagovat

takých ľudí je najlepšie si nevšímať (aj keď ignorácia a "zahodenie" spomienok často bolí)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama