Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Scars, scars, scars.

19. ledna 2014 v 10:56 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Máme problém... Vážný problém.
Všechno bylo tak super, ale já věděla, že to přijde. Po tejdnu chození jsme se dostali dál. Narozdíl od Dorta je můj Vojta aktivní. Moc, moc aktivní a vymejšlí všechno možný, abych se s ním nenudila. Když mi sdělil, že má volnej barák o víkendu, věděla jsem, že problém zvaný "já a moje jizvy" nastal. Nabídl mi přespání. Odmítla jsem. Tak mi nabídl filmový odpoledne a večer, s tím, že pak pojedu domů. Souhlasila jsem.
Když jsem včera dorazila k němu, byl doma jeho brácha. dobrý, dobrý, v pohodě. Ale pak odjel. Byli jsme tak v půlce Hunger Games, když mě začal líbat a položil mě na gauč. Ani nevim, kde ten film skončil, protože za mými zády zaklapl notebook, tak mi bylo jasný, že přestože máme ještě tři hodiny času, už se k tomu filmu určitě nevrátíme.
Začal mě pomalu svlékat a já jeho. Při každém kusu oblečení se mě ptal, jestli může a já věděla, kdy přesně budu muset říct, že ne. Chvíli si vystačil s vrškem, ale pak začal sjíždět pomalu dolů. Jizvy na ruce byli už nepatrné, tak je přehlédl. Zajel ruku pod moje legíny na stehno, přesně na jizvy. Hrozně jsem sebou škubla, tak se lekl a já to jenom vtipně okomentovala, jakože ať ještě počká. Vzal to dobře, asi to čekal. Líbal mě dál a já měla v očích slzy, protože jsem moc chtěla a normálně bych se nebránila. Problém je v tom, že není normální mít na stehnech jizvy od řezání.
Pak mi nabízel společnou sprchu. Ne, ne já prostě nemůžu. Mám kolem toho ošklivý modřiny. Mám pocit, že ta nejhluší nikdy nezmizí a pětkrát obtažené srdíčko Digitalism tam taky zůstane navždy jako tetování. Řekla jsem mu, že někdy přístě. Ale spíš to znamelo: až mi zmizej jizvy, pokud se tak vůbec stane.
Nabízel mi i výlet do bazénu. Už teď tejdnu. V tejdnu to nestíhám, řekla jsem mu. Tak o víkendu? On je fakt neobytnej. Já fakt nevim, co mám dělat. Mám jenom bikiny a ty jizvy nepřekryjou. Musela bych mu říct, ale já se bojím. Řekl mi, že mu můžu o sobě říct klidně i to nejšílenější, že mě kvůli tomu nikdy neopustí. Ale on vůbec neví, co říká. A taky, že byse za mě nikdy nestyděl, že by se měl spíš chlubit. No tak jako chytit za ruku holku s jizvama na stehně a kráčet s ní přes plavečák je dost odvaha.
Tak co? Říct nebo neříct? musíme mi poradit vy, páteční sezení s psycholožkou mi bohužel odpadlo... :(((
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 17:21 | Reagovat

áno, skôr či neskôr sa to aj tak dozvie.

2 Elizabeth Fallen Elizabeth Fallen | Web | 19. ledna 2014 v 19:50 | Reagovat

Tiež súhlasím. Skôr či neskôr sa pravda vyplaví na povrch. A navyše ak ťa má rád, tak to rozchodí sa bude sa ti snažiť pomôcť... Každopádne mu to povedz...

3 Eleanor Blackburn Eleanor Blackburn | Web | 20. ledna 2014 v 20:44 | Reagovat

[1]: dozví, ale já to furt oddaluju. těžko se mi ničí něco tak dokonalýho

[2]:já jsem s nim teprv přes tejden a pořád je tu možnost že se na mě kvůli tomu vykašle, ikdyž se mi tomu nechce věřit.

4 Ivča Ivča | 20. ledna 2014 v 21:31 | Reagovat

Já ybch mu to řekla.. Když jsme to řekla tomu svému, nadšený nebyl, ale respektoval to... A když ti řekl, že mu můžeš říct cokoliv... Zdá se to šílené, ale SP je v dnešní době už celkem ,,normální". A beztak si nebude myslet, že jsi nějaká pozérka a děláš to pro pozornost.. Jinak bys mu je nastrčila pod nos při prvním setkání.. :)

5 Eleanor Blackburn Eleanor Blackburn | Web | 21. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

[4]: jéé, kéž by bylo selfharmování normální.. to by se žilo, žádný schovávání jizev, nikdo by mi nekontroloval ruce, nikdo by se neotáčel za každým škránutím... achjo, můžem jen snít :)
bojim se tý reakce... bojim se strašně moc... kdybych o něj přišla neměla bych už vůbec nic...

6 Ivča Ivča | 22. ledna 2014 v 19:39 | Reagovat

[5]: To chápu, mám takového nejlepšího kamaráda, přišla jsem o něj na rok, myslela jsem, že už jsem o něj přišla navždy, trápila jsem se tak, že to ani nejde popsat.. A teď se zase bavíme, nesmím ho znovu ztratit, to už by bylo navždycky.. Taky jsem se bála, že to nepochopí a hle, z kámošky vylezlo, že se řeže taky. :D Náhodička..

7 Eleanor Blackburn Eleanor Blackburn | Web | 22. ledna 2014 v 19:56 | Reagovat

[6]: to já občas taky přemejšlim, jestli se třeba někdo v mym okolí taky neřeže. ale problém je jak ty lidi najít a spojit se s nima. takhle mám blog a twitter a spojim se s jakymkoli dalším člověkem se stejným problémem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama