Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Ztracená

3. ledna 2014 v 0:55 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Ztracím se ve vzpomínkách na něj. Těžko uvěřit, že něco tak krásnýho skončilo. Jak každý ráno lítal k podchodu. Když nestíhál tak sprintoval, abych na něj nemusela čekat. Políbil mě, obejmul, chytil za ruku a pak následoval každodenní rozhovor dvou nejlepších kamarádů. Když jsme nemohli bejt spolu, napsal, jak moc mu chybím. Stále mě ujišťoval, že mě miluje, podporoval mě, chválil, utěšoval, povzbuzoval... Toho je. A všechno pryč. Je to skoro půl roku. No a co? Já ho pořád miluju.
Když si na druhou stranu vzpomenu, že tohle byly jenom ty světlejší okamžiky, je to zas jinak. Třeba když se uplně vykašlal na naše společný víkendový plány, protože se mu zrovna nechtělo. Nebo nemohl, jenomže neudělal nic proto, aby mohl. Nenáviděla jsem na něm tohle. Ničil mě tím občasným nezájmem. Ale většinou to vydrželo pár dní, pak se mi omlouval a říkal, jak jsem mu chyběla. Jednou jsem na něj fakt vyjela. Pak se mu omlouvala. Ale on nestál o omluvy, jenom mi utřel slzy, políbil mě a řekl, že je to jeho chyba. Řekla jsem si, že tohle už nikdy nesmím udělat.
Zoufalost, zoufalost. Zase mi nezavolal a nezajímalo ho, že sedím doma s něčím ostrým v ruce. Nikdy si nevšiml jizev. Hledala jsem náhrady tak zoufale, až to prasklo. Zašla jsem fakt daleko, když jsem to dělala před očima jeho kámošů. Vztah skončil se sdělením mého výroku, že tohle už nemá cenu. Nemělo. Protože jsem se chovala takhle.
Věř mi, změnila jsem se. Vím, že chci jenom jeho a nikoho jinýho. Zkoušela jsem si někoho najít. Dokonce jsem měla kamaráda, po kterým jsem dlouho toužila i během vztahu. Nezamilovala jsem se. Nešlo to. Ve finále jsem myslela na něj během líbání a tak. Pak byl druhej kluk, co se mi líbil a když nás on viděl, hrozně ho to bolelo. Viděla jsem to v jeho očích. Já nemohla v tomhle pokračovat, toho kluka jsem začla ignorovat, ikdyž jsem uněj měla dost slušnou šanci. Je fakt hezkej, namakanej fotbalista, sen půlky holek ze školy. Ale co je to hle oproti klukovi, kterýho jsem nejvíc kdy milovala? Který byl pro mě v jednu chvíli vším? Který mě dokáže nejlíp povzbudit, utěšit, podpořit a rozumí mi?
Co je tohle za život bez něj? A on je vedle mě a já nemůžu být s ním! Jenom se bojím, že řekne: Lidi se nemění, je příliš pozdě... Ale já prostě k němu přijdu, chytnu ho za límec a pořádně s ním zatřesu zatímco budu křičet: "Jsi ten jedinej, jsi pro mě vším!!! Chapeš, že tě miluju?!?!!! Já bez tebe nemůžu bejt!!! prosím...!
Mám to video, je tam tohle všechno... Já nemám odvahu to odeslat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama