Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Bolí mě to za tebe

13. února 2014 v 23:38 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Já vím je to špatně. Je to adrenalin.
Dneska jsme s Vojtou stáli na chodbě, zrovna mne políbil a já se hned koukla stranou. Šel tam Dort, jeho oči visely na nás. Podíval se na mě s výrazem týraného štěněte. Vojta se rozesmál, byl to hnusnej škodolibej smích. Na Dorta jsem se krátce koukla se zmatenýn výrazem ve tváři. Chtěla jsem něco udělat... nějakej adrenalin to chtělo, tak jsem se k Vojtovi přitulila ještě víc a pousmála se. Možná mnou projela bolest víc než v Dortovi. Chtěla jsem říct počkej, promiň. Ale jak blbě by to vyznělo. Nechodíme spoli přece, já nemám povinnost na něj brát ohledy. Potřebuju někoho na hraní. To je ten adrenalin! Svádět ho a pak mu ukázat že to není lehký mě získat. A přitom se s nim chci kamarádit!! Haha já nevim co chci. Kamaráda určitě. Dneska mě přišel spolužák vytáhnout z depky. A taky fajn, možná nepotřebuju Dorta. Jenom prostě někoho. Jo měla jsem depku a Vojta tp věděl tak jsem mu řekla ať to neřeší a on odepsal jenom 'ok'. Tak 'ok'. Naah mám zase rozškrábaný rucee. Stejně jsme nassobotu domluvený na prázdnej byt a jenom my dva, takže se to dozví. Adrenalin a je mi to jedno! Hrajem dál hru zvanou život. Losuju další kartu v podobě dalšího dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama