Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Život je jenom hra

17. února 2014 v 20:32 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Jako se zpívá v mojí oblíbený písničce: "There's no one to call 'cause I'm just playing games with them all (Rihanna - What Now)
Celej můj život je hra. Několikrát už se mi blížit game over, když jsem měla sebevražedný myšlenky. Prostě si jenom hraju se životem a každým dnem se posouvám do vyšších levlů. Jediný co vim je, že nic v mym životě není myšleno vážně. Nepřipouštím si, že je mezi mnou a kámoškama konec. Je, ale já si dál hraju a zkouším, co vydrží. Já už hůř klesnout nemůžu, na dně jsem už byla. Odrazila jsem se a vyletěla nahoru nade všecko. Jsem nad věcí a nikomu nedovolím, aby mě zase srazil dolu.
No s kym ještě hraju hry? Především sama se sebou. Sama se svými city. Vím, kdy poseru písemku, vím kdy prohraju a vyhraju a občas je zábava i prohrát. Je to můj žívot, moje hra. Get win, get lost. Pak hraju s lidma ze třídy, jako s kámoškama. Ubližujou mi já vím. Poslední dobou mi všichni ze třídy ubližujou. Vyjímkou jsou tak tři, čtyři lidi. Vlastně mám jednu kámošku a jednu holku, se kterou se jakžtakž bavim a pak kluky. joo kluky, s těma si tak ráda hraju.
Dnešek byl bomba. Hry s kámoškama. Takový ty vražedný, hádky a tak. Pak s Dortem. Dneska jsme si hráli celej den kdo koho zabije pohledem. Bylo hezký koukat se na turnaj v bowlingu. Jeden kapitán můj Vojta a druhej Dort. Nejlepší Vojta furt pojď naserem ho. Tak jsem hrála hru s Dortovými nervy, že jsem tim zvrátila průběh celýho turnaje. Najednou Dorťas přestal dávat striky a házel tam klidně 2 žlábky, jenomže potom jsem tam začla Vojtu tak vzrušovat, že to posral on a Dorťas vyhrál. Už mě nebavilo na něj svůdně koukat.
S rodičema jsem si hezky pohrála, když jsem při pondělku přicestovala domu v půl sedmý, což u mě doteďka nebejvalo zvykem, ale za 2 dny mi bude 16, takže už mě berou jako dospělou holku, co se o sebe umí postarat, občas mi pomůžou s učením a jinak jsme jak kámoši. další hra.
Jedinej s kym si nesnažim jenom hrát je Vojta. Já ho miluju, bezpodmínečně. unconditionally ♫ Ale někdy mi to fakt nedá a sklouzávám zase k hraní her na svůdný pohledy na jiný kluky, nenápadný doteky spolužáků, bavění se v jeho přítomnosti s jinými kluky a tak. A on? Na hru přistupuje a hraje o mě. Ale pokaždý když skončim u něj v náruči, tak řekne, že zas vyhrál. Ale já nikdy neprohrávám, vždycky dostanu, co chci. A baví mě provokace. Zničehonic říct, ať mě nechá, on pak prosí jenom o polibek. Dneska jsem ho odmítla za celej den ve škole vidět. Byl odpoledne celej žhavej.
A tohle je moje hra, můj život. Já to miluju a nehorázně mě to baví. Ale vím, že když prohraju, nebudu se mít o co opřít. Prohraju v jedinym případě - když ztratim Vojtu. Tohle už se mi stalo s Dortem. Taky hry, taky se všema krom jeho. A on mě zrovna nechal.
tak jak dopadne tahle hra zvaná život?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama