Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Březen 2014

Srdcomluva

28. března 2014 v 21:00 | Eleanor Blackburn |  Básničky
Nedá se zničit, nedá se žít.
\Vždyť více na dně nemůžeš být.
Nemám co ztratit, nevnímám bolest.
Musím jen životem co nerychleji prolézt.
Bojím se výšek, neboť po nich následuje pád.
Já budu na dně, ostatní se mi budou smát.
Nerozeznám přátele od zlých.
Všichni se chovají podle pravidel stejných.
Vlastně ní jak nevím kdo jsi ty.
Nevím co znamená my.
Důvěra mizí jak planem života.
Světlo tvé lásky jen slabě se mihotá.
Možná už uhaslo, je tomu dávno.
Co za tím Co za tím stojí, není mi známo.
Kým jsem já pro tebe?
Nemyslíš jenom na sebe?
Ale já jsem v pohodě.
Věřím jen té náhodě.
Věřím že se pletu když tohle říkám.
Nebo si jen na tuhle krutost zvykám.
Život mě školí.
Že láska bolí.
Jak jsem říkala, já bolest necítím.
A pro slepost lásky nic nevidím.
Hlava říká: všechno je v pořádku.
Ale to moje srdce teď píše do řádků.


Lost and found

20. března 2014 v 23:05 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Dorte jsem tvoje. Ztracená a nalezená. Ztratil jsi mě nebo já tebe... nevím. Vím jenom že jsi mě znova našel.

Dnešek byl ze začátku fajn. Akorát že na mě ráno Vojta nečekal. Nic neřekl ale tvrdil že jo. Netuším kde byl takhle ráno, s kym byl. Ve škole už byl v poho akorát jsen z těch starostí o to kde je nebo co s nim je posrala písemku z ivt. Vlastně jsem po většinu času tenhle tejden netušila kde je. V pondělí jsem byla u něj a dala jsem mu co chtěl (nespala jsem s nim sice ale stejně). On byl uspokojen a v úterý mi ani nenapsal jestli s nim nechci bejt před gymnastikou. Ve středu řekl že musí na golf. Má ho normálně od pěti teď tam hnal hned po škole.
Dneska byl o tý přestávce v pohodě a říkal jak se těší na naše společný odpoledne. Bylo to ještě fajn i když jsme v antikavárně pařili podle jeho požadavku forzu a gta což mě absolutně nebaví. Dřív když jsme tam chodili bylo to jiný a hezký. Tohle ještě docela ušlo ale pak to celý zkazil. Začal mít na mě nechutný narážky že už se to nedalo poslouchat. Ale nebylo to jako že by měl blbou náladu spíš naopak moc dobrou takže sr mi posmíval dost hnusnym způsobem. Je to osobní a uráží mě to takže to tady moc nebudu rozebírat. Pak mu to došlo protože jsem přestala mluvit a když ja přestanu mluvit tak je to hodně špatný. Ptal se mě jestli jsem naštvaná a já blbka zas jenom špitla to svoje: 'to je dobrý' a 'v pohodě'. Proč mu prostě neřeknu hele kámo sereš mě a to dost? Pak se mi začal omlouvat ale bylo pozdě. Byla jsem ponížená, zklamaná a měla jsem po náladě. Pak se omlouval i za zkaženej výlet na bruslích. Myslela jsem že myslí to jak mě nutil k sexu ale ne on myslel ten rozbitej zámek u garáže... ok ok.
Prostě jsem asi ta špatná já. Jak mi pořád naznačuje. Proč by mě jinak ponižoval? I před kámošema. Uráží mě to neskutečnym způsobem. Nemůžu mu věřit. Co když mě pomlouvá před nima a chlubí se erotickejma zážitkama? Směje se mi za zády pak přijde a směje se mi do očí. Dneska jsem kvůli tomu fakt brečela a chtěla jsem so zase něco udělat. Ale naštěstí mi napsal Dort. Chvíli jsme si psali a já na toho hajzla úplně zapomněla. Pak to ale přišlo zpátky a já něco řekla Dortovi a on ať to rozeberu jestli si potřebuju promluvit. Zejtra zas půjdem ven. Hlavně s nim nechci nic dávat dohromady. Doufám že on taky ne a že v tom že mi chce pomoct nejsou nějaký postranní úmysly jako měl Ondřej.
Fakt mám chuť se říznout. Tolik mě dneska ponižoval, že začínám sama na sobě vidět chyby. Ale kvůli němu se měnit nebudu. Vím že mě zejtra Dort obejme a utře mi slzy tak nemá cenu se řezat. I když....

Liars

16. března 2014 v 0:25 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Klepu se po celém těle a srdce mi buší. Co když se to semele tak, že se všechno posere. Vůbec netuším to kámoška říká. Mluví o nějakym zážitku, víc nevim. Už jenom jeden blok a budeme tam. Ne, nemůžeš jít se mnou. "Hele, já tě nechci zdržovat..." říkám. "Ne to je dobrý, já tady za rohem zahnu." Tak jsme došli za roh a naproti jsem skrz plot u hřiště zhlédla jak si Dort parkuje kolo. Prosíím ať tam počká a nejde mi naproti. Kámoška furt mele a mele. já jsem jí nakecala že mi trénink začíná dřív. Hnusná lež. Jdu ven s Dortem. Jelikož to tajíme nechci aby to někdo věděl. Už musim jít, už musim, než sem přijde. Kapičky potu mám snad po celém těle a chvěju se. "Hele já jdu," říkám. Než se otočím. Kámoška strne se zděšeným výrazem a rty naznačí slovo stůj. Otáčím se a na rohu nejistě přešlapuje Dortik. Posuňkem ji naznačí jako že to zmáknu, ale že už vážně musim. Projdu kolem něj šeptnu: "Dělej že mě neznáš." a on: "Coo?" a jde za mnou. Nevim jestli se mám smát nebo brečet, ale oba se smějem. Kámoška mi vzápětí píše esemesku ať neblbnu že si moc zahrávám. no co? Vojta je na chatě, tak si dělám co chci.
"Je to strašný... takhle lhát," stěžuju si.
"Sami jsme si to takhle vybrali," opáčí Dort.
jojo. Vybrali. Teda on to vymyslel, já byla pro. On si o všechno řekl. Já jsem myslela, že už ho praktizky nepotřebuju. Tak před dvěma třema měsícema ještě jo. A to se on neozval. A teď? Zničehonic mi napsal! Píše mi každej den. Nedokážeme bez sebe bejt. A to ne v nějakym smyslu jako milenci. My jsme prostě nejlepší kámoši. Já vždycky chtěla kámoše kluka se kterym můžu pokecat o všem. To chci já.
Co chce on, to je pořád tajemství... Říká pravdu, když mluví o přátelství? Co se mu stalo? Byla jsem mu půl roku lhostejná. Přátelství nefungovalo, komunikace vázla. Najednou si najdu kluka a on začne smutně koukat. Možná si uvědomil, co chce, o co přišel... Je to zajímavý. Napsal mi den po tom co nás viděli jeho kámoši hádat se s Vojtou. Bylo to dost nápadný a nebyl v blízkosti pár metrů nikdo jiný než oni. Žeby řekli: "Hele viděli jsme jak se s Vojtou hádaj. Asi jim to moc neklape." A Dortik hned využil příležitosti.
Já kvůli němu takhle riskuju. Vím jak se Vojta prudkej a naštve ho i úplná blbost. Kdyby se dozvěděl o našem přátelství zabil by mě. Teda možná nezabil ale náš vztah by skončil. A to hodně rychle. žádný vysvětlování, nechci nic slyšet, konec. On se ke mně taky nechová hezky no. Nevěřim mu. A když si vzpomenu na ty věci co by mohli souviset se sázkou. Dělá se mi z toho špatně a chce se mi brečet. Pak vedle sebe vidim Dorta, jak mě utěšuje a říká: "Ser na něj, je to hajzl."
Mám nejlepšího kamaráda. Ano, mám. Doufám, že on nechce víc. Kdyby se mě třeba pokusil políbit... Dokázala bych říct ne nebo bych se nechala unést a způsobila největší a nejsprostší nevěru svýho života? Ještě k tomu s bejvalym. No každopádně by mě v pátek políbit nestihl. Zahlídla jsem jak se k nám blíží sestřenka tak jenom rychle: "Okamžitě se někam schovej, nemluv s ní. čau!" A zapadla jsem do sokolovny, kde jsem měla trénink. O pár vteřin později do šatny vrazila sestřenka, že potkala mýho exboyfrienda a já jenom: "Fakt jo? O.o no ještě že přišel až po mě!"
I'm so fuckin good liar. jak on řekl: pretty little liar. Opravdu si seš jistej přítelstvím nebo za chvíli skončíme v posteli??

Everything changed

13. března 2014 v 23:43 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Naposledy jsem sem psala v neděli. Psala jsem o podezření z tý sázky. Teď vím že Vojta lituje toho co mi udělal v neděli. Bylo to divný jak se se mnou chtěl prostě vyspat. Celý mě to rozhodilo. Byla jsem úplně mimo, chtělo se mi brečet. Nemůžu mu dát to co chce. A je to možná jediný co chce, o co stojí. Třeba je to předmětem sázky.
V pondělí všechno pokračovalo. Byla jsem ještě trochu naštvaná ale omluvil se mi za neděli tak dobrý. Stáli jsme u šatny a za náma byl jeho kámoš a dělal za mejma zadáma sprostý posuňky na Vojtu. Všechno se to týkalo sexu. A něco dokonce věcí co jsme s Vojtou fakt dělali. Upřímně jsem mu řekla že to vypadá jako kdyby se před nima chlubil tak jsme se chvilku dohadovali a já pak odešla a on běžel za mnou a omluvil se mi. Mávla jsem nad tim rukou ale to co se dělo v úterý byla další rána.
Tentokrát tam byli tři kámoši. Chodili tam postupně a každej dělal to samý. Sprosťárny nechuťárny. Zase jsem mu zdrhla už fakt hodně nasraná a on mě zas dohonil a pohádali jsme se. Prej se mě to vůbec netýká. Aha no! Ale na otázku čeho se to týká mi nedokázal odpovědět. Proč to nedělaj ostatním klukům co maj holky? a že je tam dost. Přišlo mi to namířený proti mě. Vadí mi to prostě mi to vadí. Ne chování těch kámošů ale hlavně jeho chování. Místo ab řekl hele hoši už jste trapný stačilo to tak se tomu směje jak blázen a odkejve jim to.
Nemluvila jsem s nim celej den. A druhej den přijela do školy až v půlce vyučování. Pak že potřebuju jet nakupovat a tak jel se mnou. Všechno mi kritizoval, na všem hledal chybu tak jsme se pohádali znova a během hádky si to vyříkali. Ale prostě to nešlo rychle. Ještě dneska jsem byla naštvaná. Fakt mě dotalo že když jsem hrozila rozchodem tak zas začal fňukat a pustil apollo. Prostě i kdybych se s nim chtěla rozejít tak mi to nepůjde :D.
Včera večer mi zničehonic napsal Dort!!! Jen taak a pokecali jsme. Fakt tříhodinovej chat a o všem možným. Teda ne o všem ale o normálních tématech. Prostě jsem zjistila (teda ja to věděla vždycky) že jedině on mi může pomoct s čímkoli a bejt pro mě ten nej kámoš. Mám ho fakt ráda.
Dneska jsem odpoledne byla zas u Vojty. Byli jsme sami v bytě a on nic nezkusil!! Bylo to úžasný odpoledne. Když jsem dorazila domu, myslela jsem si že to nemůže bejt lepší. Nej kluk, s Dortem za dobře. Ale Dortem jsem si nebyla jistá. Věděla jsem že druhej den to může bejt zas jinak.
Večer se všechno změnilo. Napsal mi a chatovali jsme až do teď! Řekl mi že kámoši měli kecy že se se mnou bavil v tanečních a hlavně jemu to bylo divný. Prostě to nedával ikdyž to zkoušel. Já vim že jsem ba tom byla blbě. Hodně blbě tenkrát. Prostě jak jsme oba řekli - chtělo to čas. A teď se konečně odvážil mi napsat a začít se znova bavit. Nikomu to neřekl. Domluvili jsme se že to udržíme v tajnosti. Hlavně před mym Vojtou a o kterým ví a dokonce jsme se o něm bavili. Zejtra po škole Vojta odjíždí na chatu. Takže pole je vyklizený a zejtra s Dortem razíme ven.
Já vim. Strašnej zvrat. Ale chtělo to. Chtěla jsem to. Přesně tohle! Všechno dokonalý! Jenom jsne se s Dortem schodli na tom že je prostě smutný to že to musíme tajit. Tohle je jak z mýho snu. O tomhle jsem snila. Jak dlouho... lidi já jsem happy!!!

nemám chuť žít

9. března 2014 v 21:38 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
moje situace? špatný.
Jsem pořád s Vojtou, ale mám takovej pocit, že mě to vlastně vůbec nenaplňuje. Nebo už jsem tolik vyrostla, že necítím nic čemu by se dalo říkat 'hopelessly in love'? Tohle jsem cítila před rokem s Dortem. Byla jsem blázen, prostě eufórie ze všeho, ale pak jsem se v něm zklamala a přišel rychlý spád. Už to bude skoro rok, co jsem se poprvé řízla.
Možná Vojtu miluju jinak. Už ne tak dětinsky, nebo spíš puberťácky, ale tak dospěle... achjo co to tady plácám...? ne vážně jsem v háji. Neni den kdy bych nemyslela na to, že se chci říznout. Přikaždý smutný písničce, nebo cokoliv smutnýho mě rozbrečí. Takhle to bylo, když jsem se zklamala v Dortovi. On si ale ničeho nevšiml. Vojta si všímá a to dost. Když jsme spolu, tak se pokaždý asi tak 5x zeptá, jestli jsem v pohodě, já mu to vždycky odkývám. Nějak mě nenaplňuje, když mi říká něco hezkýho, objímá mě, líbá... a co je hlavní - nebaví mě... sex. teda ne sex jako prostě sex. My spolu ještě ne to... ale něco málo už bylo. Bylo to, když jsem ještě byla v pohodě. Teda já nejsem v pohodě už skoro rok, ale měla jsem nějaký lepší duševní rozpoložení nějak o prázdinách. To jsme vlastně strávili půl tejdne v posteli. Jenomže, psala jsem taky o těch našich drastickejch metodách sexuální aktivity, který jsem vyžadovala. Když jsme to dělali naposledy, krváceli mi rty a na břiše jsem měla modřiny (jsou tam ještě teď) od kousání. Bylo to v neděli. Když jsem přišla domů, tak jsem se řízla. V pondělí už jsem mu řekla, že tohle musí přestat. Neřekla jsem mu o tom říznutí. Ale že na to přitom myslim a tak. Byl na sebe naštvanej, že mi něco takovýho dovolil. Přestali jsem a bylo to fajn.
Jenomže teď mi to chybí. Nebaví mě to bez toho. Chci se řezat a pokud ne, tak ať mi fyzicky ubližuje on. Ve čtvrtek jsem u něj byla a do ničeho se mi nechtělo. Dneska jsme byli na bruslích celý dopoledne, pak jsme přijeli k němu domů, prázdnej byt a on to měl hezky naplánovaný. Sprcha, potom pod peřinu. Dostal se tam jako normálně, až dolů. Ale řikala jsem si, že tim to končí, ale jeho plán byl jinej. Přitom celej den nic nenaznačoval a nevšiml si, že jsem poslední dobou mimo. no prostě vylezl nahoru a řiká: "Jsi připravená?" Můj výraz byl 'to si děláš prdel?!' Nasralo mě to jako dost, ikdyž vlastně ani pořádně nevim proč. "já nevim..." řekla jsem nejistě. Lehnul si vedle mě a zpracovával moje odmítnutí a svoje zklamání. Myslela jsem na mámu, kterou bych zklamala. A vlastně i na sebe, sebe bych zklamala. Vím, že tohle neni to po čem toužím. Bylo mi ho líto, tak jsem ho vystřídala v aktivitě a on hned: "tohle znamená ano?!" to už byl výraz 'drž piču už kurva a přestaň mlít sračky.' Nedochází mu to? Nedochází? Já tohle prostě nechci! Byla jsem naštvaná a to dost. Po chvíli jsem se mu začala piča omlouvat, že jsem naštvaná tak akorát na sebe, že musí furt čekat. On že mu bylo líp na bruslích, takže tohle prostě neni ono, když do toho nemám chuť.
Ještě něco. Viděla jsem jeho kalendář a poznámky na mobilu. při našem prvním rande tam bylo jako první 'začátek'. Při každém setkání, kdy jsme byli sami buď u mě nebo u něj tam stálo 'pokračuj'. co to kurva je? co to znamená 'pokračuj'? a proč je to tam jenom v dny, kdy se spolu teoreticky můžem vyspat? něco tu nesedí. Proč se mě snažil na 1. rande políbit. Proč jsme se vykousli na druhym? proč jsme na třetim nedělali nic jinýho? Proč mě po tejdnu svlíknul? Proč až tak často říká ty hezký věci, když to neni nutný? Proč je všude 'pokračuj'????? prooooooooč???????
já radši dřív umřu, než se mezi náma něco hroznýho stane. Než mě do tý postele fakt dostane. Než se nechám umilovat těma dvaceti centimetrama. Než mě zbaví všeho co mám. Než to bude bolet. A než bude v jeho kalendáři stát 'vítězný konec'.
co si o tom myslíte??? :( mám radší skočit z mostu (do Labe nobe na dálnici) nebo se oběsit nebo podřezat (ve vaně?)?

Společně

5. března 2014 v 18:42 | Eleanor Blackburn |  Básničky
Chtěla jsem lásku, chtěla jsem něhu.
Moc jsem se unavila na dlouhém běhu.
Běžím tím životem, někdy sotva popadám dech.
Jen řekněte, jak dlouhý je tento běh.
Kdo čeká na konci, a kde je cíl.
Řekni, kolik už jsem uběhla mil.
Kolik lidí se ke mně přidalo
a po chvíli zas jinou cestou se vydalo.
Jen si zkus, zkus si běžet.
Za chvíli klopýtneš a budeš zas ležet.
Postav se na nohy, musíš vstát.
V půlce dlouhé cesty to nemůžeš vzdát.
Ruku mi podej, spolu poběžíme.
Společnou cestu životem si vymyslíme.



I'm not ok

2. března 2014 v 23:12 | Eleanor Blackburn |  Příběhy z mého života (staré i nové zápisky z mých deníčků)
Proč mi lhala? Proč me poslala pryč s tim že jsem v pohodě. Vím že to tak není. Lidi mne varovali ze psycholožky jsou nanic. Řekla mi že jsem v pořádku ale já vim že ne.
Stále miluju fyzickou bolest. Ale teď si ji nechám způsobovat někým jiným. Vojta mi rád vyhoví. Tedy za začátkudo říkal že mi jebe když chci aby mu rozkousal rty do krve, kousal mě všude možně, bil mě ale přistoupil na to. Je to zvláštní cítit v puse svou krev. Když bere zubama břicho bolí to jako když se řežu žiletkou. Tolik mě to uspokojuje. Když dneska odjel řízla jsem doopravdy. Když nepočítám ty nehty tak je to po dvou měsících. A zase tekla krev. Když jsem se vzpamatovala napsala jsem Vojtovi že tyhle naše drastický hrátky musí přestat. Okamžitě. Řekla jsem mu jak mi to připomnělo řezání ale neví že jsem to udělala znova. Dával si to za vinu. Ale já vim že za to můžu musí to přestat. Nemůžu dál držet z tenhle vztah. Bojim se že skončím zase u psycholožky a ta mě dokope do blázince. Prostě skončím. On se na mě vykašle, přestal mi odepisovat. Má rozum a nebude se zahazovat se mnou. Nic dobrýho mu náš vztah nepřináší. Mně jo. Miluju ho a nezvládnu to bez něj to vím. Bude se mnou konec. V Poděbradech je pěknej most a Labe hluboký a studený.