Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Psychotic (part 8)

8. května 2014 v 11:43 | Eleanor Blackburn |  Psychotic
"Chci tu mít rodiče," vytrhávám ruce z jeho sevření a stahuju rukávy, aby jizvy nebyly vidět. "A Vojtu!" Vojta… Jak na to bude tvářit on? Až mu to řeknu… Bude mezi námi konec? Vezme to? Jak bude reagovat? Zapomínám na přítomnost a zaobírám se myšlenkami na tohle. Budoucnost, moje budoucnost… Jaká může být? Vidím se někde daleko od všech, uzavřená sama v sobě. Sama v neznámé místnosti, jediní lidé, co mě navštěvují, nosí bílé pláště.
"Dobře, jak si přeješ," vytrhuje mě ze snění a otevírá dveře za mými zády a zve všechny dál. Všichni kráčí dovnitř a rodiče si mě měří pohledem. Jen Vojta se ke mně rozeběhne, já ale nejsem schopná vstát ze židle. "Jsi v pořádku?" pokládá mi ruku na rameno. Nepatrně kroutím hlavou. Vojta chce ještě něco říct, ale ten chlap ho přeruší. "Vaše dívka rozhodně není v pořádku," oznamuje.
"Jak to? Co se tu dělo?" ptá se máma vyděšeně.
"Vaše dcera je podezřelá z vraždy."
"Aha, já myslela, že tu je podezřelej každej!" vyjeknu ostře, ale on mě úplně ignoruje.
"Vaše dcera má jisté psychické problémy," oznámil vážně. Vojtova ruka, jež stále spočívala na mém rameni, se zachvěla. Nesouhlasně kroutí hlavou. Všichni jen udiveně koukají a já skláním hlavu. "Alice, ukaž ruce," štěkne na mě rozkazovacím tónem. Poslušně si vyhrnuji rukávy a na ruce se mi rýsují krvavě červené čerstvé jizvy. "Proboha Ali, jak se ti to stalo?!" vyjekne máma a kleká si ke mně. Asi stále nechápe situace a souvislost jizev s mými již zmíněnými psychickými problémy. "Udělala si to tímhle," předhodí na stůl sáček s žiletkou.
"Proč proboha?!" vyšiluje matka, ale nikdo jí neodpovídá.
"A tohle je možná vaše…" ukazuje tátovi cigarety a zapalovač.
"Jo, to jsem hledal," chce po tom hmátnout. "Nesahat! To jsou důkazy!" zavrčí chlap nevrle. "Všechno to bylo nalezeno na vašich schodech, jsou na tom otisky prstů vaší dcery a na té žiletce je dokonce její krev. Chce k tomu slečna něco říct?" otáčí se na mě. Vojta dosedl na židli vedle mě. Vypadá zaraženě, skoro nedýchá, jakoby měl každou chvíli omdlít. Pomalu se na mě otáčí a pohlédne na mě s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Do mých očí vhrkly slzy, nevím, co říct. "Večer jsem seděla na schodech," začínám potichu mluvit. "Na rovinu vám řeknu, že mám problémy se sebepoškozováním… Seděla jsem na schodech a řezala jsem se… Jo a kouřila jsem… Musela jsem tam usnout a pak jsem se probudila, byla mi zima, tak jsem šla dovnitř a zapomněla jsem tam ty věci… O Pavlovi nic nevím…" konečně se odvážím vzhlédnout. Vojta nereaguje, neobejme mě, nic neudělá. Je mezi námi konec. Já to vím. Určitě nechce holku, co se řeže.
"Jak tedy mohl Pavel zemřít?" ptá se táta rozrušeně.
"Pád ze schodů… Nevíme, jak mohl tak nešikovně spadnout. Někdo ho možná strčil…"
"Kdo by ho tak mohl strčit?!" zvyšuje hlas táta v zájmu obhajoby majitelů domu, k němuž schody patří. "Nikdo tam přece nebyl!"
"Alice, pamatuješ si, kolik bylo hodin, když jsi šla dovnitř?" obrací se na mě.
"Já nevím, byla ještě tma…" zamumlám. Vedle mě se ozve slabý hlas.
"Co prosím?" ptá se vyslýchající a nakloní se k Vojtovi.
"Říkám, že Alice by nikdy nikoho nezabila. Znám jí," obhajuje mě Vojta silným přesvědčivým hlasem. Mám chuť mu pevně stisknout ruku, ale on se ani nepohne, jenom hledí na toho chlapa a mračí se.
"A vy?" ptá se. Tohle nemůže myslet vážně!
"Já?!" vyhrkne Vojta hodně překvapeně. "Jak já bych mohl… Kde bych se tam vzal… Byl to můj kámoš!" Vypadá jako kdyby se mě každou chvíli rozbrečet. Musí to pro něj být těžké.
"Krucinál, nechte ty děti už na pokoji! Všichni vidíte, že to musela být nehoda. Pavel se chystal u nás zazvonit a spadl nešťastnou náhodou ze schodů!" rozčiluje se táta.
"A náhodou u toho mohla být přítomna vaše dcera?" hádá se s ním vyslýchající.
"Dost! Přestaňte!" ječí do toho máma. "Jedeme domů!"
"No to ne! Vyšetřování ještě neskončilo!" přesto, že se nám staví do cesty, se zvedám ze židle, společně s Vojtou.
"My jsme vám poskytli potřebné informace, výslech proběhl, nic víc se po nás nežádalo," obhajuje své rozhodnutí máma.
"Alice! Ty obzvlášť nikam nejdeš! Cožpak jsi zapomněla?" ukazuje na mojí paži. "To nesmíme nechat jen tak."
"Alice navštíví psychologa v co nejbližší době, za to vám ručíme, ale s případem naše rodina nemá vůbec nic společného a Aliciny jizvy na ruce s tím už vůbec nesouvisí!" nenechává mě v tom táta.
"Dobře, ale vaše dcera není psychicky v pořádku, to musíte uznat. Pokud se dokáže sebepoškozovat, mohla by být schopná zabít."
"To není pravda, Alice by v životě nikoho nezabila! Ještě jedno slovo proti a budete další, kdo bude ležet v kaluži krve!" rozkřikne se Vojta, což mě překvapuje, neboť tu celou dobu zamlkle seděl.
"Vojto, přestaň…" uklidňuju ho.
"Alice, pověz nám něco ty."
Snažím se zachovat klid: "Vše důležité jsem vám řekla, dokonce i to, co s případem nesouviselo," házím pohled na mou paži. "A teď žádám o to, abychom mohli odejít."

"Prosím, jak si přejete," ustupuje konečně. Je to za námi. Konečně vycházíme zpět na chodbu, kde mě Vojta bere za ruku, čímž potvrzuje, že se na našem vztahu nic nezměnilo. Nejsem z toho venku. Možná jsem se obhájila, ale vím, že tohle nekončí. Neboť mě čeká další peklo. Peklo to bude kdekoliv. Ať už skončím v léčebně nebo kdekoliv, budou mě pronásledovat vzpomínky na tu noc, kdy jsem zabila člověka.

(mám pocit, že jsem to sem dávala ale nenašla jsem to v archivu... kdyžtak pište, jestli jste to četli nebo ne...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | 9. května 2014 v 19:11 | Reagovat

Juchů, konečně pokračování. :)
Né, tento díl jsem tu ještě neviděla. :)

2 Eleanor Blackburn Eleanor Blackburn | Web | 9. května 2014 v 21:10 | Reagovat

[1]: omluvám se za zpoždění. ale víšjak, musí bejt chuť do psaní aby to šlo ;) :)

3 Ivča Ivča | 23. května 2014 v 23:00 | Reagovat

[2]: jasné no, jen jsem se bála, aby to nedopadlo jako u u těch lidí, co něco rozepíšou a nakonec na to zapomenou, nebo se jim už prostě nechce psát dál, což je u  skvělých výtvorů, jako třeba tenhle, velká škoda.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama