Co tě nezabije, to tě posílí → tak nepáchej sebevraždu a jenom se řízni :-))

Básničky

Utíkej

17. dubna 2014 v 9:35 | Eleanor Blackburn
Seděla v pokoji, seděl sama.
A přemýšlela, co je to zrada.
Zrada byla pravdu se dozvědět.
Sama sobě na vše odpovědět.
Chtěl jenom jedno, nešlo mu o ni.
Jenom mu nedošlo, jak moc jí tím škodí.
Vždyť on jí ubližuje, vždyť on ji raní.
Ublížit slovy je horší než zbraní.
Stále před ním utíká.
Pravdu nikdy neříká.
Za lhaním se schovává.
Ona ví, že prohrává.
Má mu dát to, co chce?
Nebo je to způsob, jak ublížit sobě?
Uteč radši mnohem dál.
Kde budou časy, kdy se ti smál?
Nebude ti ubližovat.
A stále tě ponižovat.
Nebude se ti nikdo smát.
Ty se nebudeš muset bát.
Že další zrada přijde.
Že další plán mu vyjde.
On bude sám, jako dřív byl.
A nezbývá mu než, aby se s tím sžil.
Najdi si jinou, co bude mlčet.
Co nebude potichu brečet.
Co spolkne ty tvé urážky.
A ignoruje narážky.
Najdi si nějakou úplně blbou.

Co se nechá ojet takovou nulou.
(utíkám před Vojtou; duben 2013)

Srdcomluva

28. března 2014 v 21:00 | Eleanor Blackburn
Nedá se zničit, nedá se žít.
\Vždyť více na dně nemůžeš být.
Nemám co ztratit, nevnímám bolest.
Musím jen životem co nerychleji prolézt.
Bojím se výšek, neboť po nich následuje pád.
Já budu na dně, ostatní se mi budou smát.
Nerozeznám přátele od zlých.
Všichni se chovají podle pravidel stejných.
Vlastně ní jak nevím kdo jsi ty.
Nevím co znamená my.
Důvěra mizí jak planem života.
Světlo tvé lásky jen slabě se mihotá.
Možná už uhaslo, je tomu dávno.
Co za tím Co za tím stojí, není mi známo.
Kým jsem já pro tebe?
Nemyslíš jenom na sebe?
Ale já jsem v pohodě.
Věřím jen té náhodě.
Věřím že se pletu když tohle říkám.
Nebo si jen na tuhle krutost zvykám.
Život mě školí.
Že láska bolí.
Jak jsem říkala, já bolest necítím.
A pro slepost lásky nic nevidím.
Hlava říká: všechno je v pořádku.
Ale to moje srdce teď píše do řádků.

Společně

5. března 2014 v 18:42 | Eleanor Blackburn
Chtěla jsem lásku, chtěla jsem něhu.
Moc jsem se unavila na dlouhém běhu.
Běžím tím životem, někdy sotva popadám dech.
Jen řekněte, jak dlouhý je tento běh.
Kdo čeká na konci, a kde je cíl.
Řekni, kolik už jsem uběhla mil.
Kolik lidí se ke mně přidalo
a po chvíli zas jinou cestou se vydalo.
Jen si zkus, zkus si běžet.
Za chvíli klopýtneš a budeš zas ležet.
Postav se na nohy, musíš vstát.
V půlce dlouhé cesty to nemůžeš vzdát.
Ruku mi podej, spolu poběžíme.
Společnou cestu životem si vymyslíme.


Pravda

2. února 2014 v 10:21 | Eleanor Blackburn

Chceš pravdu, stačí říct.
Aspoň si potvrdíš, že ses mohl splíst.
Ty o mně nevíš zhola nic,
kdybys jen věděl, byl bys už pryč.
Byl bys pryč, daleko ode mě.
A černé myšlenky měl bys v hlavě.
Nemohl bys z hlavy dostat, co se mi vlastně stalo.
A proč jen všechno, co bylo mezi námi, takhle selhalo.
Stačila pravda, pak rychlý spád.
O moje zdraví, začal ses bát.
Utekls a za sebou jsi mě nechal.
Nikdy jsi mi neřekl, kam jsi tolik spěchal.
Stačila pravda a vše bylo pryč.
Z nevinné lásky nezbylo nic.
Snad přestanu litovat.
Nemohls mě milovat.
Kdo miluje, neutíká,
z problémů se nevyvlíká.
Pravdě je těžké věřit, já vím.
Jenom prosím tě počkej, až to dopovím.
Nejsou věci, jak se zdají.
Jak do sebe zapadají.
Kde je pravda? Pořád nevíš?
Nikdy správně neodpovíš.
Shhhhhhhhh, it's secret.
(bojím se říct Vojtovi pravdu, tak jsem mu aspoň napsala báseň)

Chybíš

22. ledna 2014 v 19:50 | Eleanor Blackburn
Chybíš mi, žiletko, lásko má jediná.
S pohledem na jizvy hořce se vzpomíná.
Ten pocit, když krev teče.
Jako když bojovníkovi odkapává z meče.
Jsem to taky bojovník, když už 13 dní se držím.
Mám pocit, že nové jizvy svému tělu dlužím.
Chci slyšet tvé cinknutí o podlahu,
jako vždycky když jsem citíla marnou snahu.
Jen tak si lehnout a říznout se.
Co lepší útěchou neúspěchu je?
Žiletko, chci tě, chci tě tak moc.
Chci, aby jen nám dvoum patřila noc.
Ráno bych se probudila, nešťastná a sama.
Vedle mě ležela ruka pořezaná.
Prosím, živote, splň mi jedno přání.
Nechej mě s žiletkou bdít až do svítání.
Nemůžu spát, dokud své touhy neukojím.
Dokud svou kůži s ostřím nepropojím.
Miluju, miluju bolest.
Více než toho kluka, jež snad andělé poslali mi z nebes.
On nic neví, že toužím jen po něm, si myslí.
Ale já si zatím na ruku červené čáry kreslím.
Nepomáhá to a já chci více.
Tou touhou po krvi rudou mi líce.
Promiň mi to, lásko, i tebe bych se vzdala.

Pro jedno říznutí všeho bych nechala.

Navždy tvoje

18. ledna 2014 v 21:21 | Eleanor Blackburn
Ty si mě zasloužíš!
Když tolik toužíš.
Kradeš holky z náručí jiných.
V těch nejvíc nečekaných chvílích.
Utekla jsem, utekla za tebou.
Všechno ty problémy nechala za sebou.
Kdo se stará, jestli tím ubližuju jemu?
Vlastně, když si to tak vezmu…
On mi ubližoval skoro půl roku.
A tak jsem se odvážila k ráznému kroku.
Nechala jsem ho na místě stát.
Za tebou utekla, začala se smát.
A teď jsem šťastná.
Šťastná s tebou.
Zářím jako hvězda jasná.
Láskou pravou.
Tohle navždy zůstane,
Nic zlého se nestane.
Věděla jsem, že se vrátíš.
A celé to znova zvrátíš.
To na tobě nejvíc ráda mám.
Objevíš se když v to nedoufám!

Každé ráno

18. prosince 2013 v 21:11 | Eleanor Blackburn
Každé ráno se probouzím.
Vím, co první uvidím.
Nechci to vidět, mně se to hnusí.
Jen nevím, proč mé srdce takhle velet musí.
Chtěla bych se probouzet vedle tebe.
Ale kde by ses tu vzal? Spadl z nebe?
Tohle je důvodem mého smutku.
Tohle je důvodem toho skutku.
Jsem tak sama.
Už nemám ani sebe ráda!
Být vedle tebe tolik toužím,
zatímco se vedle žiletky a zaschlé krve probouzím.
Druhý pohled padne na ruku mou.
Krvavou a pořezanou.
Krev už zaschla,
Když večer světla zhasla.
Zhasla, abych neviděla.
Co jsem znovu udělala.
Sama sobě ublížila.
Smrti se tím přiblížila.

Zrada

11. prosince 2013 v 9:54 | Eleanor Blackburn

Když se usmívá, nikdo to nečeká.
Ale jednou přijde zrada veliká
Chceš to, co nemůžu ti dát.
Budeš navždy na místě o samotě stát.
Přijde mi, že nejsi nikdy sám.
A to nemůžu říct, že tě dobře znám.
Vždycky mě někdo nahradí.
A právě tohle mě nejvíce zradí.
Víš, třeba jsem se zamilovala.
Třeba jsem pro tebe něco obětovala.
Ty mi říkáš: Ano, já vím.
Ale něco jiného říkáš chování svým.
Jsem pro tebe ta jediná?
Když už jsem ta zamilovaná.
Nebo máš jiných tisíce?
A stovky nových do měsíce?
Bojím se, že se mi tvé věrnosti nedostane.
Co se má stát, ať se stane.
Nechci ale trápit se
Pro kluka, co má jiných tisíce.
Chci jednoho, co mě bude mít rád
A bude při vždycky stát.
Chci být ta jediná, a ne jedna z tisíce.
Chci, abychom spolu byli měsíce a měsíce.
Zklamala jsem se tobě a zklamání bolí.
Jde o to si uvědomit, kdo za lásku stojí.
Máš jich na každém prstu pět.
Že bych já byla mezi nimi? To ses, lásko, splet.
(Pro Johánka, protože je děvkař; prosinec 2013)

Korunka padá

28. listopadu 2013 v 22:39 | Eleanor Blackburn
Už není krásná.
Bývala však hvězda jasná.
Princezna hlavu sklonila.
Korunka se o podlahu tříštila.
"Slečno, proč tak smutníte."
"Pane králi, nepochopíte."
"Hlavu vzhůru, korunka ti padá.
Na to, aby ses hrbila, jsi příliš mladá!"
"Chlapce jsem měla příliš ráda.
Utekl ode mě, ukázal jen záda.
Utekl, utekl za jinou.
Za jinou dívkou spanilou.
Nechal mě jít, ale já zůstala stát.
Nevracel se a já se začala bát.
Pohnul se dál.
Tančí přes sál.
On tančí s ní.
Osud je zlý.
Zůstala jsem tak sama.
Už nemám ani sebe ráda!"
"Lidé tě milují přece,
Tak vylez z té své neviditelné klece!"
"Pane králi, o to mne nežádejte.
Tu zmiji, co mi ho ukradla, zabijte!"
"Mlč ty hloupá!
Můj vztek stoupá!
Nevážíš-li si mých rad,
nechť tě uštkne další had!"
Slyšela jeho smích.
Uvědomila si svůj hřích.
Přála si smrt jiného děvčete.
Slečno, snad zabíjet nechcete.
Ukradla bys svému milovanému štěstí.
Zasloužil by stejně pěstí.
Zde stojí princezna.
Je k tobě líbezná.
Ty si jí nevšímáš.
Na ni si nevzpomínáš???

(Jsem jako ta princezna)
(Listopad 2013)

Nedívejte se na mě

26. listopadu 2013 v 23:04 | Eleanor Blackburn
Nedívejte se na mě

Nechte mě samotnou
ve vlastním světě.
Mám náladu smutnou.
Co po mě chcete?
Nechte mě být.
Nic nezměníte.
Zavřete oči.
Ať to nevidíte.
Ať nevidíte tu ubohou.
Dívku, které nepomohou.
Dnes večer ji krev z rukou poteče.
Dnes večer do svého světa uteče.
Je pozdě v noci, krev z ruky stéká,
smrtka si černou kápi obléká.
Mám v ruce nůž, ona kosu.
Na noži mám krvavou rosu.
Smrt se mou přítelkyní stává.
Pomalu ze mě život vysává.
Předávám ten vzácný dar ochotně.
Chci jenom umírat postupně.
Buď silná přitom umírání.
Nepomůže ti sebe proklínání.
Chci umřít přece!
Zavřeli jste mě do neviditelné klece.
Kdo se o mě někdy bál?
A kdo se mi pořád smál?
Těch druhých lidí bylo víc.
A proto vycházím smrti vstříc!
Tak tedy sbohem krutý světe.
Snad si jednou vzpomenete
na dívku se slzou na tváři
a na krev na jejím polštáři.


(nenávidím svůj život; všechno se hroutí)
(listopad 2013)

Jak jsme chtěli vrátit čas

2. listopadu 2013 v 13:12 | Eleanor Blackburn
Za ruce se drželi
a oba tiše brečeli.

Věděli, že je konec
Nic nebude jak dřív
Jen zazvonil zvonec
a utichl jejich smích.
Byla to rána,
přišel křik a pláč.
Ta holka byla byla kráva
a ten kluk byl sráč.
Půl roku se chtěli rozdělit
A když to přišlo, chtěli to změnit
Oba se s úsměvem hádali.
A svoje myšlenky, jak puzzle skládáli.
Nemá to cenu, zněl konečný výrok.
A najednou všichni zapomněli na ten půlrok.

Za ruce se drželi
a oba tiše brečeli.

Chtěli všechno vrátit zpět.
Nechtějí čekat, vše chtějí hned.
Nejde jim žít bez druhého.
Co je na tom podivného?
Nemohou žít bez sebe.
Chtějí radši do nebe.
Za ruce se chytili
a vzájemně si slíbili,
všechno jednou vrátíme zpět,
máme však strach, že to nepůjde hned.
Čekej na mě čekej dál
při tobě jsem vždycky stál
Jednou spolu pryč odjedeme
Každý na nás zapomene

Za ruce se drželi
a oba tiše brečeli.



(Oba jsme věděli, že to zpět nevrátíme)

Oba víme

29. října 2013 v 21:00 | Eleanor Blackburn
Oba přece víme jak co chceme.
Tak proč si to prostě neřekneme?
Tolik nás baví spolu mlčet.
A potom o samotě brečet.
Baví nás hrát, jak je vše pohodě.
Necháváme náš život jan prosté náhodě.

Prostě se bavíme ovšem možném.
Vidíš jak se ve všem shodnem?
Tolik toužíme po blízkosti druhého.
Říct mu to, není nic snadného.
Budeme jen dělat, jak jsme šťastni
a necháme se spálit beznadějí lásky.

Nenápadně se dotýkáme,
každý ten náš dotyk počítáme.
Najednou se za ruce držíme.
Jak se stalo, ani nevíme.
Tolik si to užíváme,
na naší minulost vzpomínáme.

Vím, že mě chceš.
Vím, jak moc mě stále miluješ
Víš, že jsem na tom stejně,
z mého vyrazu se to přímo směje.
Hlavně, že nás tohle baví.
Jednou nás to stejně unaví.


(Pomalu se s Dortem dáváme dohromady)

Potřebuju Tě

24. října 2013 v 22:36 | Eleanor Blackburn
Nic víc jsem nikdy nikdy nechtěla
jako teď vrátit čas.
Už přeci dost jsem trpěla
a nechci to zažívat zas.
Prosím vrať se na chvíli.
Hodně mě to posílí.
Chci jen čas a lásku tvojí.
Cokoliv mi za to stojí.
Proč jen žiju minulostí?
Trápení už bylo dosti.
Chci jen lehce zapomenout.
Dnes je to rok
Musím si to přimenout.
Dnes je to rok,
cos na mě poprvé promluvil.
Tak zamilovaný jsi byl.
Dnes je to den kritický.
Náš vztah nevydržel navždycky.
Žiju jenom vzpomínkami
na lásku, které jsme se vzdali.
Chci to všechno vrátit zpátky.
Chci jen zpátky do pohádky.
Ještě jednu šanci prosím.
Tebe stále v srdci nosím.

Pronásleduješ mne

14. října 2013 v 22:47 | Eleanor Blackburn
Všude vídím tvojí tvář.
Když zavřu oči.
Vídím těch tvých zář.
Noční můry v noci.

Vzpomínky se promítají.
Dobré se zlými se prolínají.
Moje hlava je tě plná.
Čekám kdy přijde poslední vlna.

Stále si vzpomínám na ty chvíle.
Když jsme se poprvé políbili.
Byli jsme dva, sobě jsme si zbyli.
Nic se nevyrovnalo naší lásky síle.

Jsi jako melodie sladká jako med,
kterou nemůžu z hlavy dostat.
Pode mnou je led,
který může kdykoliv roztát.

Otevřu oči, probouzím se ze snu.
Hlavní roli v něm byl tvůj stín.
Celý den na tebe myslím.
Dokud znovu neusnu.

Když se s tebou bavím.
Tak moc to bolí.
Ta bolest mě skolí.
Už se jí nezbavím.

Nemůžeme být kamarádi.
Když chceme to každý jinak.
Víme jak to kdysi bylo.
Jak jsem se měli rádi.

(zblázním se, chci umřít radši, než žít takhle)

Mám ráda

3. října 2013 v 20:46 | Eleanor Blackburn
Mám ráda

Mám ráda lesk ostré hrany.
Mám ráda ty ostré strany.
Mám ráda barvu červenou.
Mám ráda tu část z těla vyrvanou.
Mám ráda když to krásně teče.
Mám ráda, když mě prosíš v kleče.
Mám ráda ten tvůj pohled.
Mám ráda, když říkáš: co jsem to proved'?
Mám ráda, když se se slzami v očích usmívám.
Mám ráda, když ty jizvy na ruce ukrývám.
Mám ráda ten pohled lidí.
Mám ráda, když bolest vidí.
Mám ráda, když sebe mučím.
Mám ráda, když tě tímhle ničím.
Mám ráda, když říkáš, ať toho nechám.
Mám ráda, když říkáš, že moc spěchám.
Mám ráda, když mě objímáš.
Mám ráda, když nic neříkáš.

Agresivita

2. října 2013 v 18:36 | Eleanor Blackburn
Agresivita

Útoky od těch, co to nejmíň čekáme.
Na dobrou radu přítele nikdy nedáme.
Jak daleko jsme schopni zajít,
když se snažíme dobré ve zlém najít?
Nemusíme nenávidět, abychom jistou hranici překročili,
a po sobě jako dravá zvěř skočili.
Jdeme za svou kořistí, musíme zvítězit.
Je nám jedno, co při tom můžeme ztratit.
Můžeme ho sejmout napoprvé
a přitom ztratit spoustu krve.
Něco vybouchlo, rána v hlavě,
teď dokážu zabíjet velmi hravě.
Když začneš utíkat, poběžím za tebou,
Možná nějakou zbraň vezmu si s sebou.
Moje největší zbraň je vlastně má mysl.
Nemůžeš mě zastavit, nemá to smysl.
Asi mi přeskočilo jen,
protože teď hrozně agresivní jsem!
(Psychická nemoc - záchvaty agresivity v 15ti letech)

Kamarádi

1. října 2013 v 12:30 | Eleanor Blackburn
Kamarádi

Prosím, prosím vydrž to.
Moc to bolí, zadrž to.
Vydrž ještě chviličku.
Pak opustím tě miláčku.
Jednou jsem se ptala: Co bude až umřu?
Tys odpověděl: Umřu taky, můžu?
Dřív jsme se smáli ale teď...
Od tebe pusy sladké jako med.
Budou mi chybět, musím se přiznat.
Můžu ti lásku naposled vyznat?
Miluju tě, ale nemůžeme spolu být.
Už po mě nemůžeš více chtít.
Budeme "jen" kamarádi,
co mají se o trochu víc rádi.
Prosím, řekni, že ti to nevadí,
když ti holka jako já život osladí.
Na vztah tohle ale prostě není,
některé věci se často mění.
Nechci žádné závazky
a stále si klást otázky.
Miluje mě vůbec?
Nebo bude konec?

Chce to báseň

25. září 2013 v 19:07 | Eleanor Blackburn
Chce to báseň o nás dvou,
než krásný časy uplynou.
Ne, pořád jich nemám dost,
baví mě to, je to radost.
Zatím jsi ještě žádnou neviděl.
Neříkej, že by ses za to taky nestyděl?
Třeba taky píšeš básně.
Co když taky píšeš krásně?
Buďme k sobě upřímní,
co pro mě máš pošli mi.
Já toho pro tebe fakt dost mám.
Jen čekám na správnou chvíli, kdy ti to dám.
Pořád, pořád nepřichází a já ztrácím odvahu.
Mám strach, že tě to nezajímá, já znám tvoji povahu.
(Básničkách o básničkách pro Dorta pro Dorta:)))

Výroční

19. září 2013 v 21:07 | Eleanor Blackburn
Výroční

Jsem jenom tvoje, máš mě mít.
Za tebe se vždycky budu bít.
Aniž bych celý svět prošla,
toho nejskvělejšího kluka jsem našla.
V lásku na první pohled jsem věřila,
když jsem tě poprvé spatřila.
Dnes už je to půl roku
od našeho prvního společného kroku.
Neskutečné jak letí čas
a týká se to každého z nás.
Tento půl rok byl plný zmatku.
Ale dal mi ty nejhezčí vzpomínky na oplátku.
Prožili jsme je totiž spolu.
Celé bych si to dala znovu.
Sice jsme měli i pár hádek a krizí,
ale vypadá to, že láska nikdy nevymizí.

(Napsaná na půlroční výročí pro Dorta; tenkrát to bylo tak krásný)

Je to zpět

17. září 2013 v 21:51 | Eleanor Blackburn
Je to zpět

Nemůžu tě nechat jít,
moc dlouho bez tebe nevydržím žít.
Vrátil ses, jsi zpět,
jako bys byl pryč milion let...
Já ale nezapomněla,
staré city do své hlavy vrátila.
Stará láska nikdy neumře.
Když jí někdo pomůže...

Srdci nic neporučí,
jsem znovu tvé náruči.
Nemám tam co dělat ale!
Nemůžu si pomoct stále.
Poprvé a naposled,
věnuj mi svůj upřímný pohled.
Chci aby to šlo dál,
ale jinému bys mě vzal.
"Třeba za pár let,"
ale já chci hned!

Chci být s tebou,
konečně sama sebou.
My dva k sobě patříme
a oba to moc dobře víme.
Tak co to sakra dělám?
Proč už někoho jinýho mám?
Řekl jsi, ať počkám,
třeba se jednou dočkám.

Promiň, já to nedokázala...
na toho správného nepočkala.
Teď to ukončit nejde.
Co na tom, že budu mít dva, sejde?
Toho jednoho už možná nechci.
Tenhle vztah je končící.
Chci jen jistotu mít,
že až budu konečně sama, budeš mě chtít

(rozhodování mezi dvěma - Dort a Ondra)
(psáno v květnu 2013)

Konec hry

16. září 2013 v 19:52 | Eleanor Blackburn
Konec hry

Tuhle hru už nemůžu hrát dál.
Kdo by o to ještě stál?
Vždy když hrajeme nesmyslné hry,
Můžeme se v nich zabít sami.
Život je hra. Taky to jde,
když už dál žít nechceme.
Miluj život, miluj sebe,
dokud se na tebe každý nevy*ere.
Slavný konec už je blízko.
Má nálada je stále nízko.
Pokud se nevrátíš,
život ve smrt obrátíš.
Beru si nůž, aniž bych chtěla,
vrážím si ho do vlastního těla.
Bolest je velká, opouštím svět.
Kéž bys mě teď mohl vidět.
Kdybys věděl, co jsi způsobil,

šťastnou v nešťastnou proměnil.

Lháři

13. září 2013 v 19:01 | Eleanor Blackburn
Lhári

Lásku si nalháváme,
myslíme si, že tím vyhráváme.
Možná, že mě miluješ,
plně mi důvěřuješ.
Ale celou pravdu neznáš,
nevíš, že na jinýho nemáš.
Možná ti lžu, já vím,
nebo ti jen celou pravdu nepovím.
Kdo řekl, že ji máš znát?
Kdo řekl, že ti nemám lhát?
Když řeknu, že to byla nevěra,
vytratí se ti tvá ve mě důvěra.
Chci jen, abys tu byl vždy, když tě potřebuji.
Promiň, ale asi už tě nemiluji...

(první nevěra; sbohem Dorte)

Melodie za oponou

11. září 2013 v 22:44 | Eleanor Blackburn
Melodie za oponou

Vločky k zemi se snášejí.
Tvé rty se ke mně sklánějí.
Rty od mrazu rozpraskané.
Jen jeden polibek, nic se ti nestane.
Zpíváme naší píseň oblíbenou.
Stále se schováváme za oponou.
Do rytmu melodie se kolíbáme.
Tu chvíli spolu si užíváme.
Z úst se mi line páry oblak.
Sedíme na kolejích a čekáme na vlak.
Čeká nás dlouhé odloučení.
Pro každého to bude poučení,
Jsme na lásku příliš mladí.
Ale je příjemné, jak na duši hladí.
Vím, že se jednou pohneme dál.
Každý ale půjde sám.

(Díky za název Ondro)

Za šípkovým keřem

11. září 2013 v 22:21 | Eleanor Blackburn
Za šípkovým keřem

Polibky hříšné jsou.
Tvé ruce, když mě obejmou.
Dal jsi mi den abych pochopila,
že dosud jsem v lásce prohloupila.
Až vytáhnou pravdu o nás ven,
utečeme spolu sem.
Za šípkový keř.
Jen trochu více věř.
Řekneme si: "Naposledy".
Už pod námi praskaj ledy.
Nemůžu tě nechat jít teď.
Dej mi ještě tisíc let.
Chci navždy s tebou svůj život žít.
Chci celé dny v tvé náruči být.
Večer usínat a ráno se probouzet vedle tebe.
Tolik to chci, že to ani vyslovit nejde.
Každý máme život svůj.
Jenom při mně navždy stůj.
Jednou si na mě ale budeš vzpomínat.
A tu chvíli, kdy jsme se rozdělili proklínat.

(Ondro prosím, buď navždy se mnou)

Září

10. září 2013 v 23:22 | Eleanor Blackburn
Září

Na obloze černé mraky se míhají.
Kapky deště mi make-up smívají.
Kapky tolik krátce žijí.
Na silnici dopadají.
Po kapkách ti vzkazuji,
jak hrozně moc Tě miluji.
Žádná ti vzkaz nedonese.
Dřív se totiž na zem snese.
Umírájí rychle, jak naše touha.
Žít je jenom chvíle pouhá.
Vzbuď mě, až skončí září.
Až nebudu mít tvé jméno v diáři.
Až obloha přestane plakat.
Až z mého deštníku nebude kapat.
Usnu abych na tebe zapomněla.
Vzbuď mě a vrať mi život, co jsem měla.
Zavřu své vlhké oči a pomalu usínám.
Na zářiové chvíle s tebou vzpomínám.

(úplně nová, napsaná teď)
(inspirovaná písničkou Wake Me Up When September Ends od Green Day)
(Věnovaná pozdním letním zářiovým vzpomínkách s Ondrou)
 
 

Reklama